Ačkoliv jeho život byl spjat od roku 1990 s ministersvem průmyslu a obchodu a Prahou, pravidelně se do svitavského okresu vrací. Je autorem knihy Pohled do hlubin úředníkovy duše a spoluautorem Svojanovských letopisů.

Kde jste prožil své dětství?
Narodil jsem se v Korouhvi. Pak jsme se přestěhovali do rodiště mého otce, do Starého Svojanova. Tam jsem prožil krásné dětství. Takže mám takový pocit, že jsem od někoho dostal úvěr. To je to hezké dětství a všechno, co jsem zde prožil. Mám jakousi povinnost ten úvěr postupně splácet. Budu se o to snažit, dokud budu moct a budu na tomto světě .

Kudy se ubíraly vaše životní kroky?
Já jsem úředník, nestydím se za to. Od začátku kariéry v sedmdesátých letech jsem pracoval ve státní správě. V roce 2007 jsem šel do důchodu a začínám trochu odpočívat.

Do Svojanova ale přijíždíte.
Znovu se vracím k té své Vysočině, protože je pro mě spolu s příbuznými, kamarády a bližními nejsilnější zpětnou vazbou, kterou jsem ve svém úřednickém životě měl. Přiznávám se, že kdykoliv jsem byl před nějakým těžkým rozhodováním, tak jsem si dost často kladl otázku, co by na to moji příbuzní na Vysočině řekli. Jestli je to věc dobrá, či špatná. Jsem za to vděčný. Přátelé, když za nimi přijdu, totiž řeknou pravdu. I když udělám špatnou věc.

Jak prožíváte návraty do míst svého dětství?
Já mám zvláštní rituály, když jedu z Prahy sem na Vysočinu. Jak se blížím, tak cítím, jakoby ty starosti a úkoly, co si vezu z Prahy, ode mě odcházely. A když potom přijedu za Poličku a vidím siluetu hradu Svojanov, tak vím, že jsou starosti pryč a že se na ten kraj můžu zase těšit.

Na co vzpomínáte ze Starého Svojanova. Co se vám vybaví, když se k městysu blížíte?
Těch historek je velmi mnoho. Mám pravnuky a ti mě asi před rokem přesvědčili, abych jim místo pohádek před spaním raději vyprávěl historky z doby, kdy jsem byl malý. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy se ve Starém Svojanově zakládalo JZD. Od různých příbuzných jsme slyšeli, že to není úplně v pořádku. Chtěli jsme trochu protestovat a prakem jsme vystřelili několik oken u statku pana Říhy ve Starém Svojanově. Vzpomínám si, že jsem měl obavy z otce, ale on mi řekl, že mi nenafackuje. Ale protože se blížily prázdniny, musel jsem sbírat a sušit bylinky, abych si na pokutu, kterou musel otec zaplatit, vydělal. Takže místo toho, abych jel do Korouhve na prázdniny, musel jsem sbírat byliny. Naštěstí mi po dvou týdnech otec odpustil. Dnes vím, že to byl nejlepší trest, který mi mohl táta dát.