Nasazujeme si pláštěnku a ochrannou helmu za výkladu bezpečnostních instrukcí. Se svítilnou a mapou podzemí sestupujeme po žebříku níže, abychom prozkoumali po dlouhou dobu veřejnosti uzavřené chodby. Průlez prvním otvorem dává tušit, že ti, co trpí klaustrofobií si tu na své nepřijdou.

Prozkoumání zhruba tří set metrů temných cihlových chodeb trvá něco kolem patnácti minut. Zážitek znepříjemňuje místy po kotníky hluboké bahno. „Bylo to zajímavé, místy jsem se musel plížit podél zdi, ale jsem moc rád, že jsem měl možnost se sem podívat. Bydlím zhruba pět set metrů od zámku, a tak jsem byl zvědavý, nad čím každý den chodím,“ říká spokojeně Miloslav Jindra z Litomyšle.

Soustava chodeb dříve sloužila ke čtyřem hlavním účelům: odvodu spodních vod, odvodu dešťové vody, jako vzduchová izolace základů zámku a také jako úniková cesta. Původní podsvětí vedlo až do Nedošínského háje, což je zhruba dva kilometry daleko. ,,Zajímavostí je, že po válce v roce 1945 tady bylo internováno asi dva a půl tisíce německých vojáků, kteří chodbami utíkali,“ dodává kastelán Josef Holub.