Trabantista vypráví

Ženatý, děti malé a s manželkou přemýšlíme jak to zařídit, abychom měli čtyři kola a mohli rozepnout křídla k odhalování krás českých i zahraničních. A to ještě v době, dokud je s námi mládež ochotná cestovat. Škodovky na poukaz pro zasloužilé pracovníky za sedmdesát dva tisíc korun, které nemáme, čekací doba dva roky. Kamarád mi dobře poradil: Tak si kupte traboše. Ostrava má vysoké příděly pro horníky, tam ho koupíte.“

A tak se stalo. Za třicet šest tisíc korun jsme se stali majiteli nádherného přibližovadla. A hned jsme jeli k moři. Jadran? Ale ne. Kdo by se tlačil pro devizový příslib do kapitalistické ciziny. Stačí Černé moře v Bulharsku. Tam však s námi žádný známý nechtěl jet. Tak jsme vyrazili sami. Cesta trvala tři dny. Po deseti dnech nás trabant vezl zase domů. Aděti si náš automobil pokřtili mořskou vodou na Pepíka. Ujeli jsme celkem tři a půl tisíce kilometrů bez problémů. V té době stál litr benzínu tři koruny padesát haléřů.

Tak se stalo, že z Brna k rodičům jsme místo autobusem týden co týden jezdili Pepíkem. Věděl jsem, kam se leje benzín a kam voda do ostřikovače. Po technické stránce mně to zcela stačilo. Když bylo třeba něco dovézt, vyhodilo se sedadlo a byla z toho dodávka.

Pro větší věci jsme vymontovali ještě zadní sedačku a měli jsme hned nákladní auto. Jel jsem do stavebnin v Poličce kupovat čtyři traverzy dlouhé skoro pět metrů. Vedoucí mně půjčil pilku, ať si je nařežu. A zeptal se, jestli mám odvoz. Kývl jsem a řekl, že vše odvezu trabantem. To si nemohl nechat prodavač ujít, protože takové nákladní auto neznal. A zíral. V klidu jsem odjel domů.

Pepík druhý

Skoro po dvaceti letech se mi naskytla příležitost koupit nový trabant, který jsme pokřtili na Pepíka dvě. Vozí mně již samotného. Když duje vítr do zad, přidám plyn a hned je na tachometru sto deset. Ale moc často takhle nejezdím. V nádrži se mi totiž dělá vír.

Nedám na trabanta dopustit a čekám, že bude v nejbližších letech cennější než mercedes. Výrobci zazlívám jediné, že ho nevyrobil celé z plastu. Použité železo i plech bohužel koroduje.

(Zbyněk Unčovský)