„Čekal jsem, že toho bude víc a ono přijelo v podstatě jen pár kamionů. Strach jsem neměl a nemám, ale bydlet bych tu jinak nechtěl. Možná právě kvůli té munici," říká Pavel Major z Modřece.
Pomáhal tu právě stěhovat jednu rodinu z panelového domu, který je v těsném sousedství ostnatých drátů, za nimiž už je vojenské území a brzy i sklady s tisíci tunami munice. „Nestěhují se kvůli tomu. Jdou do domu v Modřeci, kde je výhodnější nájem, takže jde hlavně o jejich finanční situaci. Jen nás poprosili o pomoc se stěhováním," uklidnil.

To Iva Kalábová obývá panelák u muničáku už několik let. Žije tu s mužem i dětmi. „Bereme to jako normální věc. Vždyť je tu jinak naprosto krásně. Mám čtyři malé děti a nebojím se ani trochu. Když jsme se v minulosti nastěhovali, ani jsem netušila, že tu ještě něco je. Opravdu je to v pořádku a alespoň přibudou pracovní místa," líčí své dojmy žena.

„Vždyť já bych byla ráda, kdybych tu sama mohla pracovat. Třeba jen uklízet, ale šla bych," dodává Iva Kalábová.

Její soused Miroslav Ligas zase zdejší okolí vidí jako ideální pro rodinu. Co na tom, že za zády je armádní sklad. „Proč z toho převozu munice všichni dělají takovou kovbojku. Vždyť dříve sem munici tahali po kolejích a nikomu to nevadilo. A za Rusů to bylo mnohem horší. Nechávali tu i pohozené náboje," kroutí hlavou.

„Když se dnes zeptáte kohokoliv z domu, nikdo neřekne, že by měl strach. A víte proč? Už kvůli té kráse zdejšího bydlení. Pro děti je to jinak ráj. Kluk mi tu pořád někde pobíhá," uzavřel Ligas.