Za dlouhých zimních večerů se scházely ženy na střídačku u každé ze sousedek tak dlouho, dokud nesedraly peří, které podškubaly z hus.

Dnes už má husy v Sebranicích málokdo. A když už je má, tak už se nějakým peřím vůbec nezabývá. Výjimkou je jedna hospodyně, ke které si sousedky chodí vyprosit peří na peroutky. Právě zde vznikl nápad sejít se jako za starých časů a sedrat peří, které má z letošních hus, a zavzpomínat na staré časy.

Jako zázemí poskytla rodina Kmoškova prostor bývalé prodejny U Zlámalů, který opravila a přizpůsobila právě pro taková setkávání. Po dva večery se sešlo na dvě desítky sousedek u rozpálených kamen a stolů plných peří. Při hovoru jsem zjišťovala, jak si draní peří každá hospodyně pamatuje a co všechno bylo spojené s chovem hus.

Těchto několik řádků by mělo připomenout práci draček v Sebranicích a okolí. Odborně je draní ruční oškubávání praporů z ostnů z očištěného husího nebo kachního peří. Peří na draní musí být pořádně suché, aby šlo dobře drát. Po hrstech se vyndává na stůl před dračky a ty derou a derou. Do ruky si vezmou hrst peří a ručně otrhávají peří na samotnou pápěrku. Sedrané peří podstrkují pod odklopené mísy, aby se nesmíchalo s nesedraným. Pápěrky se házejí na zem pod sebe. Draní peří je docela pěkná dřina, neboť pro informaci z jedné husy je maximálně 500 gramů hrubého peří po jednom podškubání. Na jeden opravdu poctivý polštář jsou potřeba dvě kila sedraného peří, na pořádnou peřinu musíte mít připraveno čtyři až pět kilogramů čistého peří. A že taková výbava na spaní z husího peří je opravdu velmi cenná, o tom svědčí fakt, že ruce dvaceti žen se nezastavily téměř tři hodiny a sedraly čtyřicet deka peří .

Husy se oškubávaly zpravidla čtyřikrát. První bylo tzv. hubené peří, a to se škubalo jen vrchní peří, na huse se nechával chmorek. Při dalších podškubáních se nejdříve oškubalo peří a potom chmorek. Každý druh se uchovával zvlášť, protože chmorek se nedere. Počtvrté se oškubávala zabitá husa. Před podškubáním se zaháněly husy do rybníka nebo potoka, aby měly čisté peří. Podškubávat se musely za sucha.

Oškubané peří se nechávalo zaschnout. Poté se ukládalo do nových papírových pytlů nebo přímo do sypku. Kdy se má husa podškubat, se poznalo podle toho, že peří bylo zralé a husy ho trousily. Po zkušebním vytržení nesměla být krvavá brka. Pod křídly se nechávalo dlouhé peří, aby husy netahaly kosinky (křídla) po zemi. Zvláštním způsobem bylo oškubávání peří na břiše zabité husy. Břicho se pokrylo vlhkou utěrkou a přežehlilo horkou žehličkou. Peří se odpařilo a šlo pěkně vytrhávat.

Z různě velikého peří se dělají rozličné věci pro radost a užitek. Z dlouhého peří se dělaly peroutky na maštění plechů nebo také kartáče na česání krav. Pápěrkami se vycpala poduška, která mohla sloužit jako podložka pod polštář nebo lehátko pro kočky. Ze stejně velkých pírek se dělaly květy do vázy. Dalším zdobným výrobkem bylo peří napíchané do kaštanu nebo bramboru. Podle fantazie tak vznikala zvířátka slepičky nebo kohoutci. Z barevně kombinovaného peří vznikaly ozdoby na šaty.

Chleba se sádlem

Slušelo se dračkám podat něco k jídlu. Záleželo na hospodyni, co dobrého měla, ale také se dračky spokojily s chlebem s husím sádlem nebo chlebem se sádlem a cibulí. Pila se káva z melty, čaj. Dračky se zdržely do pozdních nočních hodin. Drát chodily starší ženy v důchodu. Se ženami chodili mužští, kteří nedrali, ale hráli karty. Pak si ženu odvedli domů. Později v šedesátých letech dvacátého století se peří dávalo drát někomu domů na výdělek.

Peří se dává do ušitého kvalitního sypku. Jako povlečení byl dříve používán kanafas a damašek. Nepoužívané peřiny se zastlávají na klidné tmavé suché místo do postele. Při pěkném, ale ne vlhkém, počasí se peřiny snášejí několikrát do roka navenek vyvětrat na bidlo. Po chvíli se musí obrátit. Peřinám prospívá, když se nechají vymrznout na zimním sluníčku.

Zimní večery jsou vhodnou dobou pro taková setkávání. Jsem ráda, že sousedky přijaly pozvání a podělily se o svoje vzpomínky. Určitě budeme v podobných setkáváních pokračovat a oživovat stará řemesla a práce, které byly dříve běžnou denní náplní našich předků. V červnu letošního roku budou v prostorách bývalé prodejny U Zlámalů otevřeny dílny řemesel, kde si budou moci všichni zájemci vyzkoušet staré techniky a naučit se něčemu novému.

LENKA KMOŠKOVÁ, Spolek archaických nadšenců ze Sebranic

(Více informací najdete na: www.sebranice.cz/san)