"Odešel člověk, který bude nám všem velice chybět a jeho přínos budeme jen velmi těžko nahrazovat," říká jevíčský starosta Dušan Pávek. "Působil několik desítek let jako kronikář města, kromě toho vedl kroniku i dalším spolkům. Velmi pečlivě a se zájmem se věnoval regionální historii, statistice počasí, sběru regionálních lidových písní a všechny své činnosti důsledně zaznamenával a poskytoval ochotně k dispozici všem, kteří z jeho pramenů hojně čerpali. Budeme na něj s hlubokou úctou a láskou vzpomínat," dodává Dušan Pávek.

Češi, Židé a Němci

František Plech se narodil 27. března 1932 v Jevíčku. V malohanácké metropoli prožil dětství, vychodil obecnou školu a na zdejším reálném gymnáziu zahájil středoškolská studia. Maturoval však na pedagogickém gymnáziu ve Znojmě, kam přestoupil.

Z dětských let si ještě pamatoval, jak ve městě vedle sebe poklidně žili Češi, Němci i Židé. Vzpomínal, že v roce 1939, i přes zákaz navštěvovat Židy v jejich bytech, trávil čas doma u židovského spolužáka Karla Weisse. Nebo jak v židovském obchodě kupoval krém na boty, protože byl lepší než ten, který prodával Baťa.

Později, když prováděl návštěvníky na jevíčské městské věži, se setkal se spolužákem, který pocházel z německé rodiny a po válce byl odsunut do Německa. Zprvu jej nepoznal a snažil se mluvit německy. Ten ale opáčil „Franto, nemusíš mluvit německy, mluv česky, já jsem tvůj spolužák“.

Na počátku byla kniha

Celoživotní vášeň pro regionální historii u něj už v dětství vzbudila německy psaná vlastivědná publikace, kterou dostal od jevíčského faráře Antonína Kraubnera. A múza Kleió jej do konce života neopustila.

Jako sedmiletý chlapec viděl na vlastní oči i skutečný archeologický výzkum, který v roce 1939 nedaleko Jevíčka prováděl německý archeolog Hans Freising v koridoru plánované „Hitlerovy“ dálnice. „Chodil jsem se tam dívat, jak to fotografoval z trojnožky. Byly to popelnice v průměru až jeden metr… A on na nás vždycky hrozil, abychom mu po tom náhodou nechodili,“ vzpomínal.

První učitelské místo získal ve znojemském okrese. Od 50. let vyučoval na školách svitavského okresu. Nejdéle, od roku 1959 až do zrušení školy v červnu 1983, působil jako ředitel v Biskupicích.

Jak později vzpomínal, ať přišel kamkoliv, všude se na prvním místě zajímal o historii obce. „Hudbu mám rovněž velmi rád, ale když jsem vyučoval na základních školách, vždycky u mě byla na prvním místě vlastivěda“.

Všude, kde vyučoval, se chopil vedení obecních kronik. Pečlivé, krasopisně vyvedené zápisy najdeme kronice Mladějova, Biskupic i Jevíčka.

Srdcem kronikář

Nejhlubší stopu však zanechal v jevíčské kronice, kterou psal neuvěřitelných sedmatřicet let. A to už předtím strávil nad kronikami jiných obcí šestnáct let. Dohromady popsal přes tisíc stran.

Úhledný rukopis, kterým jsou objemné svazky kronik vedené, prý kdosi při listování považoval za tiskařské písmo. „Musím stát nad stolem a dívat se kolmo shora, jinak bych to tak pěkně nenapsal… Dokud budu moct, tak budu kroniku psát,“ prozradil v rozhovoru před šesti lety.

Zaujetí pro kronikářskou práci vynesla Františku Plechovi všeobecné uznání i oficiální pocty. V roce 2006 získal od Pardubického kraje ocenění Dobrovolník roku. „Jsem rád, že mohu předat ocenění takto aktivnímu člověku, který svou práci vykonává dlouhá léta a nezištně,“ prohlásil tehdejší krajský radní, současný senátor Petr Šilar, který laureátovi cenu předával. V roce 2014 udělila jevíčská radnice Františku Plechovi za práci pro město v oblasti historie a vedení kroniky čestné občanství.

Kromě kronikářské práce se přes půl století věnoval popularizaci regionální historie rodného Jevíčka, ale i okolních obcí Malé Hané. V letech 1976 až 1990 se podílel na vydávání zpravodaje Pod jevíčskou věží, kde měl na starosti vlastivědnou rubriku. Poté sedm let, až do roku 1998, redigoval Jevíčský zpravodaj.

Na stránkách obou periodik uveřejnil přes stovku historických, rozsahem drobnějších popularizačních článků, vzpomínek, zpráv, výpisů z dobového tisku a soudobých pramenů. "Doma mám mnoho materiálů. V kronikách i novinových výstřižcích vždy najdu nějaké zajímavé náměty, které se snažím i prostřednictvím textů ve zpravodaji předat veřejnosti," uvedl před deseti lety v rozhovoru pro Svitavský deník.

Právě v popularizaci, přiblížení někdejších dějů a šíři, s jakou dávnou i nedávnou minulost připomínal, byla největší deviza Františka Plecha. Nebyl autorem obsáhlých mnohastránkových pojednání, ani hlubokých analýz. Celoživotní vášeň pro historii se u něj protnula s darem vyprávění, který dostal jako učitel od Boha při narození do vínku.

Přes tématickou pestrost existují přinejmenším dvě témata, kterým František Plech věnoval soustavnou pozornost. Na prvním místě historie židovské komunity, která ve městě žila od 16. století. Druhým tématem je historie spolkové činnosti, především dobrovolných hasičů. O informace shromážděné jevíčským kronikářem se opírají i autoři souborné publikace, která mapuje stopy Židů v Pardubickém kraji.

Nepřeberné množství textů však zůstalo v rukopisech v soukromém archivu autora.

126 schodů

Vrcholem zájmu o rozličná zákoutí jevíčské historie je publikace o městské věži, na které František Plech provázel návštěvníky od roku 1993 přes dvacet let. Za tu dobu prošel 126 schodů věže nahoru a dolů nespočetněkrát. Knížka je zhutněným shrnutím autorova mnohaletého snažení. Zračí se v ní živý zájem a jeho dlouholeté zaujetí. Tvoří pestrou mozaiku, která místním obyvatelům i návštěvníkům, přibližuje historii a pamětihodnosti Jevíčka v širokém časovém i tématickém horizontu, s nadšením a sympatickou dávkou místního patriotismu.

Poslední rozloučení s Františkem Plechem proběhne v sobotu odpoledne v jevíčském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie.