Posedová studna za Svitavským stadionem nedala spát svitavskému výtvarníkovi Jiřímu Sehnalovi. Chodí s dcerkou na dětské hřiště a zrak mu padl právě tímto směrem. „Je krásně vymyšlená, ale chyběla jí jedna věc. Lidé, kteří by na ní poseděli," říká Jiří Sehnal. Napadlo ho, že by se tato část města mohla ještě nějakým způsobem oživit, aby si jí Svitavané všimli.

Před časem ve městě koncertoval Rudy Linka, jazzový kytarista, žijící v Americe.  „Zašel jsem za ním a předložil jsem mu svůj plán. Smál se a doporučil mi, abych jej realizoval," vzpomíná výtvarník Jiří Sehnal. S podporou města, několika podnikatelů a  dalších šikovných lidí se podařilo dát jeho nápadu skutečnou podobu.
Svitavy mají další místo k setkávání. Kdo se tím směrem ještě nevydal, měl by se tam vypravit. „V okolí studny jsou nainstalované senzory. Když zaznamenají pohyb, studna začne hrát. Hudbu napsal sám Rudy Linka," vysvětlil Jiří Sehnal. Slavný muzikant na slavnostní odhalení přijet ale nemohl, protože byl opět za oceánem.

Hudba ze studny

A tak tedy vznikla jazzová studna, která dostala jméno Rudyholinky. Ke studni totiž patří ještě socha, která získala podobu po olympiádě  tolik populární národní obuvi do deště, a to červených holínek. Jedna nadměrná bota rudé barvy zdobí trávník, druhou ukrývá studna. Podle Jiřího Sehnala si tak lidé mohou vybrat, jestli je to studna Rudyho Linky nebo Rudý holínky. Zkrátka Rudyholinky.