Stala se jí ZDEŇKA KALOVÁ. Prozradila, co nového se za rok na zámku pod jejím vedením událo i jaké to je, být kastelánkou na zámku, který je památkou na seznamu UNESCO.

Jaká byla ta první sezóna v roli kastelánky na litomyšlském zámku?
Velmi uspěchaná, to musím říct, poměrně náročná, ale doufám, že úspěšná, protože návštěvníci přišli. Dokonce díky Smetanově Litomyšli a spolupráci s festivalem jich přišlo o deset tisíc víc, než loni.

Vy jste nastoupila jako kastelánka v listopadu…
Ano v listopadu, teď nedávno jsem měla výročí.

Takže jsme měla ještě celou zimu připravit se na turistickou sezónu.
Ono někdy je představa o tom, co zámek dělá v zimě trochu zkreslená. Občas si návštěvníci představují, že se uvelebím v krásném historickém křesle, udělám si kávu a koukám z okna na zahradu, jak tiše padá sníh. Ale zima obnáší rozsáhlé inventury. K přípravě turistické sezóny se na zámku dostaneme většinou tak od února.

Jaká byla nálada na zámku, když jste nastoupila?
Myslím, že dobrá. Bylo to před Vánoci, všichni pekli cukroví (smích). Už na mě čekali, protože vedoucí s podpisovým právem tady chyběl. Nashromáždila se tu řada dokumentů, které jsem musela vyřídit. Proto i konec loňského roku byl poměrně hektický.

Kde jste působila, než jste se stala kastelánkou?
Působila jsem na ústředním pracovišti Národního památkového ústavu, dnes generálním ředitelství v kanceláři generální ředitelky. Dělala jsem vlastně tiskovou mluvčí Národního památkového ústavu. Byla jsem taková tisková mluvčí hradů a zámků.

Stát se kastelánkou, byl to váš dětský sen?
Ne úplně od malička, ale v podstatě od mlada. Když mi bylo zhruba patnáct let, tak mě moje babička poslala na zámek v Rájci nad Svitavou, zeptat se na brigádu průvodce na zámku, protože se od paní kastelánky dozvěděla, že někoho shání. Tam jsem provázela pět let. Poté už během školních praxí jsem pracovala u Národního památkového ústavu v nejrůznějších funkcích. Takže přes všechny možné funkce jsem se dostala až na funkci kastelánky. A může za to tedy vlastně moje babička.

Co je pro vás v roli kastelánky nejpříjemnější, nejhezčí?
Aktuálně je to vzít koště a jít zametat arkády (smích). Ono spousta práce, co se týká kastelána, je úředničina. Povědomí o práci kastelána je trošičku zromantizované, ale především je to správa státního majetku a národní kulturní památky, v našem případě i památky UNESCO. Radost mi samozřejmě dělá, že se snažíme dát dohromady původní mobiliář zámku, snažíme se o reinstalaci pokojů na prohlídkové trase tak, aby dávala představu o aristokratickém bydlení v druhé polovině osmnáctého a na začátku devatenáctého století. Což je zhruba doba Valdštejnů, která je jednou z nejslavnějších epoch zámku.

Znala jste blíž litomyšlský zámek ještě než jste sem nastoupila jako kastelánka?
Městečko, ze kterého pocházím, Rájec na Svitavou, není daleko. Mockrát jsme sem jezdívali, takže litomyšlský zámek jsem znala.

Co vás na zámku nejvíce oslovilo?
Na zámku jsem nejvíce zamilovaná do barokních interiérů, co zde vybudovali Trauttmansdorfové a Valdštejnové. Jsem tady spokojená jako žabička, protože to je to moje historické období, které mám ráda.

S novým kastelánem často na zámek přijde nový vítr, nový směr. Jaký je ten, který přišel s vámi?
Abych se přiznala, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela. Byla bych ráda, aby se zámek trošičku probudil a stal se modernější památkou. Snažili jsme se zavést i takové běžné technologie, se kterými počítáte, když jedete na výlet. To znamená, aby se tu například dalo zaplatit platební kartou. Snažíme se vybudovat na příští rok i takovou miniaturní zámeckou kavárnu, aby si návštěvníci mohli přímo na nádvoří sednout s šálkem dobré kávy a vychutnat si přitom pohled na zámek.

Zmínila jste, že díky spolupráci se Smetanovou Litomyšlí se vám podařilo přilákat víc návštěvníků. Na zámeckém návrší funguje několik organizací, jak se vám daří navázat s nimi spolupráci?
Doufám, že třeba s obecně prospěšnou organizací Smetanova Litomyšl nebo s Evropským školicím centrem se spolupráce rozvíjí dobře. Spolupracujeme i s informačním centrem města. Ještě musíme trochu víc rozvinout spolupráci s novou organizací Zámecké návrší, která teprve vzniká. Je jí teprve rok a bude spravovat budovy, které dnes procházejí náročnou rekonstrukcí. Ale za mě můžu říct, že zatím spolu komunikujeme bez problémů.

Občas byly slýchat hlasy, že během měsíce, kdy probíhá festival Smetanova Litomyšl, je zámek omezován ve svém chodu, už i kvůli zastavěnému nádvoří. Jaký je váš názor?
Je potřeba se na to podívat i z druhé strany. Bez zámku by nebyl festival a bez festivalu by nebyl zámek. Všechny velké památky mají svoje festivaly. Ať je to Český Krumlov, Jaroměřice, Telč. Spousta měst by dala nevím co za to, aby kulturní událost s tak dlouhou tradicí měla. Musíme najít nějaký kompromis tak, aby památka mohla fungovat a nebyla poškozována. Ale pro zámek jako takový je to naprosto nenahraditelná propagace. A díky tomu, že od letošního roku festivaloví hosté, kteří přijíždí pravidelně, mají možnost vstupu na zámek na festivalovou vstupenku, tak si myslím, že právě to bylo impulsem, že se nám podařilo přilákat o deset tisíc návštěvníků víc, než minulý rok.Bylo by opravdu krátkozraké a ekonomicky nesprávné se z toho vyčlenit. Zámek k festivalu neodmyslitelně patří a je jeho součástí.