Teď po osmatřiceti letech skončil v zastupitelstvu. „Už mám své roky a je čas předat mandát také mladším," říká osmasedmdesátiletý Bohumil Bednář.

Na městě ho ostatní zástupci napříč stranami uznávali jako zdatného ekonoma. Kdo je Bohumil Bednář? Za minulého režimu byl náměstkem největší obecní fabriky Adast. Posledních dvanáct let dohlížel na toky městských peněz z pozice šéfa finančního výboru. A přitom nikomu nevadilo, že kasu Poličky pomáhá spravovat komunista. „Dobře to zhodnotili zastupitelé na posledním zasedání. Dokázali jsme se i pohádat, ale vždycky jsme vše vyřešili a uměli jsme si vzájemně naslouchat," tvrdí ke spolupráci s ostatními.

Na městě pracoval už od roku 1976. „Je to dlouhá doba. Vážím si, že se nám podařilo zbavit město dluhů. A pokud nějaké má, nejsou jeho. Je to něco, co postupně budou lidé vracet městu. To byla třeba privatizace některých bytů. A těší mě, že jsme vybudovali věci za mnoho milionů korun a nebylo to na úkor městského rozpočtu," hodnotí svou práci za poslední roky Bohumil Bednář. Myslí tím například zřízení průmyslové zóny, dostavbu domova s pečovatelskou službou.

„Jako finanční výbor jsme v případě průmyslové zóny a vybudování přeložky elektriky tlačili na to, aby jsme všechno nehradili z městských peněz, ale pomohli si dotacemi," míní. Jenže na úřadě působí mnohem déle. Svědomí má prý čisté. Komunistická stranická legitimace mu prý k funkcím nepomáhala. „V tehdejším Adastu jsem se propracovával asi před devět pozic, než jsem přišel až na post náměstka. Připravoval jsem také schůze ONV a to bylo hodně náročné. V prosinci 1989 byli všichni vyměnění a byli placení," vysvětluje. Během sametové revoluce se ho stejně jako dalších představitelů totalitního režimu snažili vystrnadit členové Občanského fóra. „Jeden z nich se rýpal v mé píchačce a řekl, že jsem nerefundoval mzdu, když jsem jezdil na zasedání okresního národního výboru a že jsem připravil město o peníze. Tomu jsem se smál. Každý měsíc jsem odpracoval třicet až čtyřicet hodin navíc," připomíná. Za totality prý nikomu neublížil. Naopak se snažil pomoci lidem, kteří se dostali na černou listinu neprávem. „To byl třeba ředitel školy," tvrdí Bohumil Bednář. Po sametové revoluci se však příslušnosti ke komunistům nevzdal. „Nejsem kabátník, abych byl pokaždé v jiné straně. Kdybych nebyl v KSČM, možná už bych byl dávno v radě. Kdybych vystoupil, neměl jsem ten pocit, že bych vystoupením odčinil to, čím se ta strana zamazala," dodává. Jeho dlouhá éra však končí a svého nástupce zatím nevidí.