Litomyšl a Poličku měla podle plánů z roku 1910 propojit železnice. Měla procházet z Litomyšle přes Osík, Dolní Újezd, Horní Újezd, Sebranice, Střítež až do Poličky. Na stavbu trati však nikdy nedošlo.
close
info
Zdroj: Spolek archaických nadšenců Sebranice
zoom_in
Kilometrovník připomíná nedokončený projekt. Litomyšl a Poličku měla propojit železnice. Stavba byla naplánovaná, ale realizace zřejmě zhatily světové války.
„Z dosud nezjištěných důvodů se výstavba tratě neuskutečnila a mezi městy je stále jenom silniční spojení. Předpokládaným důvodem odkladů stavby byl začátek první a pak následně i druhé světové války. Tento projekt byl totiž kvůli svým velkým viaduktům dosti finančně náročný na svou dobu. Dráhy měly dokonce s majiteli smluvené pozemky pro železniční trať,“ vysvětlili členové Spolku archaických nadšenců ze Sebranic.
Ti se snažili myšlenku vzkřísit. „Železnice nám chybí. Určitě by naší oblasti hodně prospěla a byla by hospodářsky i turisticky jinde, byla by mnohem známější. Existuje plán trati, už byly rozdělené pozemky a připravené smlouvy k podpisu na výkup,“ řekla Lenka Kmošková ze Sebranic.
V místě, kde měla být železniční zastávka Sebranice, stojí dnes informační panel a na svátek Václava 28. září 2007 tady nadšenci odhalili pomník neexistující železniční trati Litomyšl – Polička.
Pomník je ve skutečnosti železniční trať dlouhá 4,09 metru s klasickým rozchodem 1435 milimetrů. Při odhalení ji přeměřil komisař z agentury Dobrý den z Pelhřimova a je zapsána v České knize rekordů a kuriozit jako nejkratší funkční železniční trať v České republice.
close
info
Zdroj: Spolek archaických nadšenců Sebranice
zoom_in
Litomyšl a Poličku měla propojit železnice. Stavba byla naplánovaná, ale realizace zřejmě zhatily světové války.
O tom, že železnice byla už docela dobře připravena, svědčí i nález kilometrovníku na kraji pole v Horním Újezdu. „Na kilometrovníku je číslo 10,9, které zřejmě značí vzdálenost od Litomyšle směrem na Poličku v kilometrech. Je až s podivem, že je zachovalý a v dobrém stavu. Záhadou ale zůstává, jak se mohl dostat kilometrovník do míst, kde se železnice teprve plánovala,“ dodali nadšenci. Číslo 10,9 opravdu odpovídá vzdálenosti z Litomyšle do Horního Újezdu. Kilometrovník našel náhodou místní učitel, když se vracel zkratkou přes pole ze školy domů.
Nedostavěná Hitlerova dálnice
Na Moravskotřebovsku a Jevíčsku se dochovalo několik staveb, které zůstaly v krajině po plánované Německé neboli Hitlerově dálnici. Exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav je nedostavěná dálnice, která měla přes Moravu a východní Čechy spojovat Vídeň s Vratislaví. Podle projektu měla mít 320 kilometrů. Na území Česka bylo rozestavěno 83 kilometrů dálnice.
Ředitelství silnic a dálnic před časem posuzovalo možné využití stávajícího tělesa a objektů Hitlerovy dálnice v úseku Svitávka – Staré Město. „Co se týká vlastního tělesa, to je z valné části znehodnoceno náletovou vegetací a také různými navážkami. Mnohde se objevily skládky odpadu,“ sdělila tehdy Kristýna Korenčiková z Ředitelství silnic a dálnic.
Odborníci už posoudili mostní konstrukce i propusti pro vodoteče. Jenže průzkum nepřinesl dobré zprávy. U většiny stávajících mostních konstrukcí není možné dodržet normový průjezdní profil bez omezení šířky komunikace. Jako problém vidí odborníci i umístění svodidel, chodníků nebo vybudování cyklostezky. S využitím konstrukcí z Hitlerovy dálnice pro novou trasu silnice I/43 se proto dnes už nepočítá.
Historické stavby tak zůstanou jen technickými památkami v krajině. Jednou z nich je třeba dálniční most na silnici u Jevíčka. Torza Hitlerovy dálnice jsou také u Kuřimi, Městečka Trnávky nebo Velkých Opatovic.
HITLEROVA DÁLNICE
Exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav, také známá pod názvem Hitlerova dálnice, či zkratkou A88, je nedostavěná dálnice, která měla přes Moravu a východní Čechy spojovat Vídeň s Vratislaví. Vybudování dálnice si jako součást Mnichovské dohody vynutil tehdejší německý říšský kancléř Adolf Hitler. Prvním krokem k realizaci projektu této dálnice se stala cesta ministra veřejných prací Karla Husárka do Berlína na počátku prosince 1938. Při jeho návštěvě bylo dohodnuto, že dálnice bude mít exteritoriální povahu (po dokončení měla být celně oddělena od Česko-Slovenska) a že ji vybuduje společnost Reichsautobahn (RAB). Finanční zajištění stavby, dopravní policii a celní službu mělo zajistit Německo, které mělo na všech nájezdech vybudovat celnice.
close
info
Zdroj: archiv Deníku
zoom_in
Stavba tzv. Hitlerovy dálnice začala v roce 1939, ale bohužel nebyla nikdy dokončena.
Profil dálnice byl stanoven na 28,5 metru, což odpovídalo parametrům běžných dálnic v tehdejším nacistickém Německu. Součástí dohody byl také příslib, že některé úseky dálnice vybudují československé firmy. Československá vláda zase měla Německu poskytnout zdarma všechny potřebné pozemky.
Přípravné práce začaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup byl ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Pozemky poté předala československá vláda Německu. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo k dalšímu zrychlení přípravy výstavby této dálnice. Územím protektorátu měla dálnice procházet v délce 65 kilometrů a s jejím zprovozněním se počítalo koncem roku 1940.
close
info
Zdroj: archiv Deníku
zoom_in
Stavba tzv. Hitlerovy dálnice začala v roce 1939, ale bohužel nebyla nikdy dokončena.
Dálnice se začala budovat 11. dubna 1939, avšak 30. dubna 1942 byla její stavba v důsledku ekonomických potíží a vojenských neúspěchů nacistického Německa zastavena. Až do konce 2. světové války hlídala staveniště německá armáda. Po válce bylo staveniště opuštěno a došlo k likvidaci různých stavebních zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice pak chátrala především proto, že se s její výstavbou již nepočítalo.
Budování dálnice také provázela výstavba řady dělnických pracovních táborů. Některé z nich, například u Rozstání nebo u Vísky u Jevíčka, se z běžných dělnických ubytoven změnily na pracovní tábory pro německé Židy, kteří pracovali na stavbě dálnice. Po ukončení stavebních prací v roce 1942 do nich byli zavíráni zajatci z východní fronty. V táboře nedaleko Vísky u Jevíčka zemřelo v průběhu války 143 sovětských zajatců na tyfové infekce.
