Každého návštěvníka, který do města přijede od Litomyšle nebo Poličky zaujme majestátní Langrova vila z roku 1891. Sem ale turisté nechodí, sídlí zde totiž městský úřad. Historik městského muzea Radoslav Fikejz tvrdí, že sídlo městské úřadovny Svitavy řeší již dávno.

Někteří lidé se domnívají, že by si vila zasloužila lepší využití než jako kanceláře vedení města. Stačilo by ji dovybavit mobiliářem a zámek by Svitavy mohly mít. Co vy na to?
Rozuměl bych tomu, kdyby Svitavy byly opravdu bohatým městem. Kdyby se městský úřad z Langrovy vily a budovy na nároží ulice T. G. Masaryka přestěhoval do nového luxusního sídla. Tato otázka ale dnes není na místě. Taková stavba tady nevznikne nikdy. Bylo by to sice pro občany mnohem lepší, co naplat, vila je třeba uživatelsky nepřístupná pro bezbariérový pohyb. Je tam jen schodolez, což moc nepostačuje.
Na druhou stranu využitelnost těchto vil je otázkou. Zkoumali jsme to. Dříve se třeba zvažovalo, že by se do Langrovy vily mohlo přestěhovat muzeum. Ale pak jsme zjistili, že budova není přizpůsobena pro výstavní účely. Je sice luxusní, má krásné dřevěné obložení, nádherné štukové výzdoby stropů, ale kam byste pověsili obrazy? To je problém.

Dala by se vybavit jako zámek?
Langrova vila je vyloženě zámeckého typu s parkovou úpravou, se sallou terrenou, která se otevírá do parku jako otevřené schodiště. Já bych tomu rozuměl, ale na druhou stranu je to otázkou peněz.

Jak dlouho řeší Svitavy otázku sídla městského úřadu?
Vlastně už od středověku. Stará radnice s věží na náměstí je poměrně malá. Potom přišla třicátá léta a s ní přestavba radniční budovy. „Naštěstí“ hospodářské problémy Langrů způsobily, že spořitelna pronajala prostory vily městu. Ještě v roce 1942 město zvažovalo stavbu své úřadovny na zelené louce. Pak ale přišla druhá světová válka a nedovolila takovou investici. Domnívám se, že se jí nedočkáme ani v kontextu našich životů.