Malebné historické město Polička, které je vstupní branou do jednoho z nejkrásnějších koutů Českomoravské vrchoviny, Žďárských vrchů, leží ve výšce 555 metrů nad mořem. Má necelých 9000 obyvatel, přičemž před 300 lety zde žilo na 1200 lidí a před 100 lety asi 5000 obyvatel.

Polička je rodným městem skladatele Bohuslava Martinů (1890-1959). Ten se narodil v malé světničce ve věži kostela sv. Jakuba ve výšce 36 metrů, kam vede 192 schodů. Jeho otec, obuvník, zde pracoval jako pověžný. Hlídal, zda někde nehoří, natahoval věžní hodiny a zvonil ráno, v poledne 
a večer klekání.

Osadníci z Německa

V roce 1979 byly ostatky Martinů převezeny do Poličky a uloženy vedle jeho manželky, která zde byla pohřbena o rok dříve. V roce 2010 byl kostel i světnička prohlášeny za národní kulturní památku.

Pozoruhodné jsou mohutné kamenné hradby s 19 baštami, které v délce 1220 metrů obepínají celé jádro města a patří mezi nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. V centru města se nachází Palackého náměstí s barokní radnicí, 22 metrů vysokým morovým sloupem a barokními kašnami, což je též zařazeno na seznam národních kulturních památek.

Polička vlastní od roku 1910 nedaleký hrad Svojanov. Ten v roce 1955 jej převzalo do správy ministerstvo kultury, městu byl vrácen v roce 1992. Polička byla založena jako součást plánu krále Přemysla Otakara II. vytvořit soustavu měst při obchodní stezce spojující Prahu s moravskými centry. Zakládací listinu města vydal Přemysl Otakar II. 27. září 1265, lokátorem, tedy organizátorem založení, byl Konrád z Lewendorfu. První noví osadníci pocházeli nejspíš ze severního Německa.

Název města je podle odborníků zdrobnělinou slova police s významem rovina nebo rovinka, ve 13. století patřily tehdejší místní louky zvané „Napolickach" litomyšlskému klášteru. Název města v podobě Polička se ustálil teprve od 14. století.

Dar Elišce Rejčce

V roce 1307 se Polička stala věnným městem českých královen, do správy ho tehdy dostala královna Alžběta známá jako Eliška Rejčka, přičemž kategorie věnných měst existovala formálně až do zániku rakousko-uherské monarchie v roce 1918. Po husitských válkách v 15. století přijalo město na dvě století evangelickou víru a Polička se stala ryze českým městem.

Město často ničily požáry. Ten z roku 1613 nepostihl pouze gotickou radnici a jihozápadní část města, po dalším v roce 1845 zůstala ve městě jen necelá dvě procenta kamenných domů.

Největší zkázou a bídou pro město byla třicetiletá válka (1618-1648), během níž se v něm několikrát objevila švédská i císařská armáda. Po válce začala silná rekatolizace.

V 18. století patřila Polička mezi bohatší města východních Čech. Na náměstí byl umístěn morový sloup jako dík za ochranu před morem, který se městu vyhnul v roce 1713. Vytvořen byl v letech 1727 až 1731.

Rozvoj v 19. století

Všeobecný rozvoj města nastal ve druhé polovině 19. století, kdy vznikaly kulturní spolky, Sokol či muzeum. V roce 1896 přijel do Poličky první vlak ze Svitav, čímž započal průmyslový rozmach města. O rok později spojila železnice Poličku i s krajem na západ, na Skuteč. I ve 20. století zůstala Polička řemeslnicko-rolnickým městem, jedinou větší továrnou zde byla textilka firmy Feuerstein a spol.

Budova místního pivovaru, který byl založen v roce 1517, byla postavena až roku 1865. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a 1994 navrácen potomkům původních majitelů.

V roce 1881 byl ve městě založen židovský hřbitov, na kterém obřady probíhaly až do roku 1942, kdy začaly transporty místních Židů do koncentračních táborů.

Ke známým rodákům vedle Martinů patří těsnopisec Hynek Jakub Heger, lékař Bohumil Jan Eiselt, zakladatel vnitřního lékařství v českých zemích, dále básník Miloslav Bureš, trenér rychlobruslení Petr Novák či kanoista Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz.