Původní zvon svolával občany třikrát denně k modlitbě až do roku 1943. Tehdy němečtí vojáci zabírali z moci úřední bronzové zvony pro válečné účely. To se nelíbilo Josefu Langerovi, proto se synem zvon odmontovali. „Sundali jsme ho a ukryli na zahradě, kde jsme ho zakopali pod zeleninu,“ popisuje Vladimír Langer dramatické okamžiky. S otcem tehdy prokázali nebývalou odvahu, díky níž se zvon z kaple zasvěcené svaté Anně zachoval. „Strach jsme žádný neměli,“ tvrdí pamětník, „protože jsem posloužili dob ré věci.“


Po válce zvon nevrátili na původní místo, protože nahradil chybějící na Kalvárii. Novodvorská kaplička tak na dlouhá léta osiřela. Starého muže potěšilo, že se dočkal navrácení zvonu do věžičky kaple a obnovení tradice zvonění. Klekání však nevyzvánějí lidé z osady pomocí provazu, ale obstará je za ně elektronické zařízení. „Sestra mé manželky také chodívala zvonit,“ s radostí vzpomíná na dávné doby Langer.
Starostovi Rostislavu Grulichovi scházelo zvonění stejně jako ostatním „Famelijantům“, jak se lidem v Novém Dvoře přezdívá. Tři roky sháněl peníze na pořízení nového zvonu. Na svátek svaté Anny farář požehnal dílu odlitému ve zvonařské dílně.