Seděla ve vlaku, který u Studénky narazil do zřícené mostní konstrukce. Sama byla zraněná, ale jako zdravotní sestra neváhala a ihned pomáhala ostatním cestujícím. Některým zachránila život. Za to ji dokonce ocenil prezident Václav Klaus. Navíc se zasadila o to, aby v místě tragédie stál památník.

Živé vzpomínky

Už je to pět let, ale na osudný „osmičkový" den nikdy nezapomene. „Železniční neštěstí vnímám stále stejně. Šlo o nepříjemnou událost s tragickými následky. I když uběhlo od neštěstí už pět let, vzpomínky jsou ještě živé. Snažím se smířit s tím, že jsem zažila něco velmi zlého. Myslím si, že nikdy nezapomenu, ani se o to nesnažím. Chtěla bych žít co nejvíc v klidu a život si zpříjemňovat běžnými radostmi," říká Naděžda Tomčíková.

S některými zraněnými, cestujícími, s pozůstalými nebo rodinnými příslušníky, se strojvedoucím, autorem pomníku je sympatická zdravotní sestra stále v kontaktu. „Uzavřít to nejde. Navíc jsme si slíbili, že se každoročně v den smutného výročí budeme snažit sejít u pomníku ve Studénce," podotýká Naděžda Tomčíková.

Na místě neštěstí ve Studénce se sešli také letos. „Bylo to dojemné a smutné, protože si vždy připomeneme hromadné neštěstí, že uběhl další rok a nám je stále teskno a psychicky a tělesně ne moc dobře. Bolestné, protože s pozůstalými prožijeme kruté připomenutí osmi tragicky zemřelých. Překvapivé, neboť pokaždé přijde někdo nový. Letos přišli dva muži a jedna žena, kteří cestovali vlakem a byli zraněni. Pět let sbírali odvahu vrátit se na místo vlakového neštěstí. Takže bylo i překvapivé," popisuje Naděžda Tomčíková.

Soud pokračuje

Navíc není stále uzavřené vyšetřování železničního neštěstí. Dosud nepadly tresty. „To je další věc, která nás každý rok trápí. Vyšetřování bylo složité. Soudní jednání je doplňované, takže odložené. Mělo by nyní v září po dvou letech znovu pokračovat," vysvětluje zdravotní sestra.

Pozůstalí i ostatní lidé jsou podle jejích slov pohoršeni, jak se proces táhne. „Používali nejčastěji slova bezmoc, nehoráznost, beznaděj, necitlivost, průtahy, boj právníků a další. Mají obavu, že se třeba ani nedočkají odškodnění. Vždyť se nikomu nikdo ani neomluvil," uzavírá Naděžda Tomčíková.