„Bydlel jsem v Čermné, kterou Němci zabrali po odtržení Sudet přesto, že byla obydlená Čechy,“ začíná své vzpomínky pětaosmdesátiletý bojovník za svobodu. Z učení v Lanškrouně jsem byl vyhozen, doučil jsem se až za protektorátu v Ústí nad Orlicí,“ říká bývalý radiomechanik, který se pak odstěhoval do Moravské Třebové, kde dostal práci. „Opravoval jsem přijímače a Čechům jsem krátké vlny, tak jak mi to přikazovali Němci, neodstřihoval, naopak někdy i zpět namontoval,“ usmívá se muž.

„Vstoupil jsem do odbojové skupiny Adolfa Cihláře a zapojil se do její činnosti,“ vzpomíná na své protestní akce proti okupantům, za které ho zatklo gestapo. Prošel několika vězeními a koncentračními tábory. Na vlastní oči viděl zvěrstva páchaná nacisty například v pevnosti Terezín. V roce 1945 zažil největší nálet Drážďan, kde se dostal z cely vězení, ale opět ho zatklo gestapo. Volný byl až po osvobození Lipska Američany. „Spolu s kamarádem jsme odcizili kola a odjeli zpět do tehdejšího Československa,“ vysvětluje svůj návrat zpět do Moravské Třebové, kde ještě bydlelo německé obyvatelstvo. „Žádných krutostí jsme se na nich nedopouštěli, jen jsme je přinutili zhlédnout výstavu fotografií dokumentujících surovosti, které páchali jejich soukmenovci v koncentračních táborech,“ dodává.

„Zážitky z vězení a z koncentráků se mi vracejí tak jako osvobození často,“ prozrazuje odbojář, který měl v období války štěstí a několikrát unikl smrti. „Následky války odnášejí většinou nevinní. Věřím, že k násilí páchaném jedním národem na druhém už nedojde,“ doufá pamětník z Moravské Třebové.