Občas pověsí Jiří Jadrný z Litomyšlské nemocnice bílý plášť na věšák a vyrazí na misi do zahraničí. Lékař z litomyšlského oddělení ARO a záchranné služby se vrátil z válkou zasažené Ukrajiny, kde pomáhal s péčí o raněné a převážel ženy a děti do bezpečných míst. Na mise jezdí Jiří Jadrný přes dvacet let. Pomáhal už v Sýrii, Kosovu, Haiti, Afghánistánu nebo v rumunském Banátu.

Hned první dny rusko-ukrajinského konfliktu se Jiří Jadrný sbalil a odjel pomáhat na Ukrajinu.

„Dopředu jsem nevěděl, jestli tam pojedu na týden nebo dva měsíce. Mise trvala jedenáct dní. Původně jsme měli jet do Lvova, nakonec jsme ale zamířili do Poltavy. Pomáhali jsme v nemocnici, kde jsem se podle své odbornosti zabýval anesteziologií a intenzivní medicínou na neurochirurgii,“ říká Jadrný, který spolupracuje s organizací Lékaři a záchranáři Čech a Moravy na Ukrajině.

I zraněných vojáků, kteří mají amputované končetiny, je mnoho.
Válka na Ukrajině je připravila o nohy i ruce. Teď se svěřili s děsivými příběhy

Nemocnice v Poltavě fungovala ve válečném režimu, nedělají se plánované operace a lékaři řeší jenom akutní případy. „Nebylo to ovšem tak, že by se tam hrnuly stovky zraněných,“  podotýká lékař.

Dobročinnou organizaci Lékaři a záchranáři Čech a Moravy na Ukrajině mohou lidé podpořit:

číslo  účtu - 194355167/0300, variabilní symbol 1010.

Podle něho šlo o standardní práci ve fungující nemocnici a nebyla to žádná katastrofa. „V něčem jsou na Ukrajině i třeba 30 let zpátky, ale v některém vybavení a způsobu vedení anestezie zase trošku vpředu. Zaujalo mě, že na operačním sále měli dva stoly. To jsem ještě nikde jinde neviděl,“ porovnává Jadrný.

S některými postupy, které jsou v Čechách běžné, se tam ale lékaři nesetkali. „Ne proto, že by je neznali, ale nemají na ně vybavení. Léky, které u nás stojí stokoruny, jsou tam za stovky dolarů,“ vysvětluje doktor.

Lékař Jiří Jadrný se vrátil z mise na Ukrajině.Lékař Jiří Jadrný se vrátil z mise na Ukrajině.Zdroj: archiv J. Jadrného

BRÁNIT SVOU ZEMI

Z Ukrajinců cítil velkou chuť bojovat za svůj národ. „Už kousek za frontou jsme viděli nejen vojáky, ale i dědečky s brokovnicemi, kteří jsou odhodlaní bránit svou zem. A přitom jde třeba o oblasti, kde se víc mluví rusky než ukrajinsky,“ říká Jadrný. Podle něj život ve většině ukrajinských měst běží v rámci možností dál.

Jiří Jadrný jezdí na mise do zahraničí už 23 let. Pomáhal mimo jiné v Kosovu, Haiti, Libyi, Srí Lance, Afghánistánu nebo rumunském Banátu.

Ilustrační snímek
Ukrajinští lékaři už pomáhají českým praktikům. Pečují o uprchlíky

„Ne každá mise vyjde podle představ. Mezi ty nejsmysluplnější řadím misi v Banátu. Jezdil jsem tam opakovaně v letech 2006 až 2011 jednou za šest týdnů na týden. Žijí tam etničtí Češi. Naprostá většina mladých odešla do Čech, takže v Banátu zbyli hlavně lidé důchodového věku, kteří si jako soukromí zemědělci neplatili zdravotní pojištění, a tak nemají nárok na důchod. Se zdravotní péčí to tam bylo složité. Setkal jsem se zde se spoustou nemocí, které v Česku jsou dávno zaléčené, ale tam nebyly. Fakticky jsem tam působil jako obvodní lékař pro české vesnice,“ vzpomíná Jadrný.

Naopak v Libyi cítil, že o pomoc zdravotníků místní lidé tolik nestojí. „V podstatě nám naznačili, že nepotřebují nic, kromě zbraní a politické podpory,“ podotýká lékař litomyšlského oddělení ARO.

Ukrajina. Ilustrační foto.
Děsivé svědectví z Ukrajiny: „To je peklo. Nechtěli jsme utíkat, ale musíme!“

Čas od času tak vymění sterilní prostředí nemocnice za „terén“. Na misi vždy čerpá dovolenou a náhradní volno a rád se vrací na svoje oddělení. „U rusko-ukrajinské války jsem věděl, že vypukne. To mi bylo jasné den předem, kdy na prvním kanálu ruské televize celý den hráli marše a Putin děkoval vojákům a jejich matkám. To mi došlo, že ruský prezident je k útoku na Ukrajinu rozhodnutý,“ vypráví lékař.

Ruštinu umí, protože do Ruska soukromě docela často jezdil a ani na Ukrajině nebyl poprvé. „S jazykem problém nemám. Ruštinu jsem se učil deset let a ukrajinština je něco mezi ruštinou a češtinou,“ dodává Jadrný.

Cestou domů z mise asistoval jako lékařský doprovod při převozu pacienta ze Lvova, který měl na útěku autonehodu a potřeboval pomoc. „Převáželi jsme i těhotnou paní s malým dítětem, která měla v Česku už svou maminku,“ uzavírá Jadrný. Pokud bude potřeba, tak se na Ukrajinu znovu rád vrátí.