Události 17. listopadu 1989 a následujících dní plných manifestací zůstávají v paměti především jejich organizátorů. Jednou z nich byla ve Svitavách také Libuše Vévodová, učitelka svitavského gymnázia.

Zavzpomínejte, jak začínaly protestní akce ve vašem městě ?
Tady ve Svitavách snad o revoluci, nebo o převratnou přípravu na ni nešlo. Když probíhaly revoluční dny v jiných městech, tak zde byl naprostý klid. Svitaváci spíše jezdili do větších měst, stejně tak já.

Kdy začala shromáždění na náměstí ve Svitavách ?
Takovým předvojem svitavských manifestací bylo naše pozvání členů stávkového výboru herců brněnského Mahenova divadla. Vzali jsme je na náměstí a oni tam u morového sloupu sdělovali kolemstojícím požadavky herců a studentů. Až druhý den následovala velká manifestace, a to bylo týden a dva dny po té pražské.

Co jste očekávala, že se změní ?
Nepřemýšlela jsem o změnách. Byla jsem plná nadšení, že tady bude něco, co je normální. Že budu chodit do práce a říkat dětem pravdu. Očekávala jsem jen, že se všechno tak nějak rozsvítí, když bych to řekla poeticky.

A rozsvítilo se podle vašich představ?
Ano, je to tady barevnější a upřímnější . Jsou samozřejmě věci, se kterými nesouhlasím, ale beru to jako daň za změnu systému.

Mají studenti zájem o listopadové události z doby před dvaceti lety?
Neptají se. A já si myslím, že je to dobře. Je to na nás, abychom jim to přijatelným způsobem říkali, ale to se týká každé minulosti. Máme povinnost jim to sdělovat, ale oni nemají důvod a povinnost se ptát.