Nad jejich hlavami majestátně přelétala vzducholoď Italia, směřující pod vedením generála Umberta Nobileho vstříc dnes již legendární výpravě k severnímu pólu.

Po dlouhých přípravách a zkušebních letech odstartovala Italia toho dne v brzkých ranních hodinách na první etapu svého letu k severnímu pólu. Start vzducholodi proběhl z letiště v Miláně deset minut před druhou hodinou ranní. Cílem první etapy letu bylo město Stolp (dnes Słupsk) u Štětína. Mezi šestnácti muži na palubě vzducholodi se přitom nacházel také český fyzik František Běhounek.

První radiotelegrafické spojení s Prahou navázala Italia v 10.37 hodin. Osádka vzducholodi požadovala podrobnou zprávu o povětrnostní situaci nad územím Československa. Tu jí neprodleně poskytl Státní meteorologický ústav v Praze. Další takovou zprávu obdržela vzducholoď ve 12.17 hodin z Brna. Ve čtrnáct hodin jí také z brněnského letiště vzlétl vstříc doprovodný letoun, kterému se však nepodařilo Italii ve vzduchu najít. Ta se naopak po šestnácté hodině sama objevila nad Brnem. V pozdních odpoledních hodinách se však prudce zhoršilo počasí nad česko – moravským pomezím. Proto v 16.30 hodin vyslal velitel Leteckého pluku č. 2 v Olomouci, podplukovník František Sazima další tři doprovodné letouny.

Ty po pětatřiceti minutách letu vzducholoď dostihly severně od Moravské Třebové. Osádky strojů vzducholoď vyfotografovaly a doprovázely ji dál po trase Staré Město – Třebařov – Krasíkov – Albrechtice – Čermná – Vernéřovice – Letohrad. Zde Italia nabrala kurs na Kladsko a doprovodným letounům zmizela v mracích. Po celonočním letu a namáhavém boji s frontálními bouřkami, ve kterých si vítr s více než stometrovou vzducholodí pohazoval jako s listem papíru a znemožňoval jí udržování přímého kursu, přistála Italia konečně 16. dubna ráno přistála ve Stolpu.

Další cestu do výchozí základny celé výpravy, přístavu Kingsbay na Špicberkách, dokázala vzducholoď přes řadu technických a povětrnostních problémů nakonec úspěšně absolvovat. Stejně tak i průzkumný let k zemi Františka Josefa, který podnikla ve dnech 16 až 18. května.

O půl páté ráno 23. května 1928 se pak Italia vydala na svou poslední výzkumnou misi, plánovaný let k severnímu pólu. Následující den, krátce po půlnoci pak severního pólu skutečně dosáhla. Povětrnostní podmínky však znemožnily plánované vysazení výzkumníků a tak byly po dvouhodinovém kroužení na nekonečná ledová pole pouze svrženy vlajky zemí, účastnících se expedice a kříž, věnovaný papežem. Při návratu, po mnoha hodinách letu v silném protivětru narazila Italia svou přední částí na ledové kry. Velitelská gondola vzducholodi se nárazem utrhla a havárii v ní bez zranění přestála větší část posádky, včetně Františka Běhounka a generála Nobileho, zatímco zbytek trupu i se zbývajícími členy posádky byl větrem odnesen neznámo kam.

Krasin

Osud těchto šesti mužů zůstal dodnes neobjasněn, zatímco ti zachránění museli strávit několik měsíců na ledových krách čekáním na pomoc. Do záchranné operace, která zaplnila stránky dobového tisku, se zapojily lodě i letadla mnoha zemí. Ani úsilí záchranářů se však neobešlo bez dalších obětí drsné přírodě a nedokonalé techniky. Ve vlnách Barentsova moře tak zahynul 18. června i s celou osádkou svého hydroplánu známý polární badatel Roald Amundsen. Františka Běhounka a další trosečníky nakonec ve čtvrtek 12. července 1928 vzal na svou palubu sovětský ledoborec Krasin.

Pro zájemce, kteří by se o přeletu vzducholodi Italia nad Svitavskem a dalším průběhu její nešťastné výpravy chtěli dozvědět víc, připravuje Městské muzeum v Moravské Třebové přednášku, která se v jeho kinosále uskuteční v den 85. výročí přeletu Italie nad severním pólem, tedy v pátek 24. května v 17 hodin.

PAVEL PETR