Věnuje se mu více než dvacet let.

Jan Valnoha se k práci s kůží dostal náhodou, na vojně. „Kamarád mi řekl: Stav se, dovezl jsem si dílnu. Měli jsme hodně času hlavně o víkendech, tak jsem si začal hrát s nářadím,“ vzpomínal Jan Valnoha. Volný čas na vojně zúročil a naučil se základům řemesla.

Po návratu do civilu dával dohromady materiál, nářadí a informace. „První razničky jsem si udělal sám. Vybrušoval jsem je z kulatinky pilníčkem a na brusce,“ popisoval zručný řemeslník. Raznice patří k základním nástrojům stejně jako nože a čárkovač. „Když jsem si nechal vyrobit první krájecí nůž na kůži, připadal jsem si jako velký mistr. Dnes používám profesionální, možná sto let staré nářadí z Francie. Jeden kovář mi říkal, že tak kvalitní ocel už hodně dlouho neviděl. Pěkně zvoní a udrží dlouho ostří,“ uvedl Jan Valnoha. Má i české nože, ale ty musí častěji dobrušovat. Nějaké nástroje koupil z pozůstalosti a postupně si staršími stroji vybavil i dílnu.

Brašny i spony

Zatímco jeho kamarád dělá sedla pro koně, sám vyrábí brašnářské předměty a zdobí kůži. Používá původní staré technologie. Lidé po staletí chtějí užitečné věci. „Zhotovuji opasky, brašny, tašky, peněženky, ale i obaly na knížky, spony do vlasů a přívěsky,“ řekl Jan Valnoha. Vyrábí je z vyčiněné hovězí kůže. „Je to tvárný materiál, ze kterého je možné vyrobit v podstatě cokoliv. Do kůže dělám různé obrazce. Snažím se tvořit dobové vzory. Začínal jsem s americkým zdobením, které využívá převážně florální motivy. Pak jsem se setkal s keltskou symbolikou a ta mě oslovila,“ uvedl brašnář. Podle něho rukodělná výroba neupadá. Do práce se stále těší. „Kůže pěkně voní. Jak jsem ji chytil do ruky, už jsem u ní zůstal,“ dodal Jan Valnoha.