Výročí, které se nepřipomíná. Široký Důl chce zapomenout

Policejní auta, kriminalisté, záchranáři, pohřební vozy, novináři… Tak vypadalo druhé září minulého roku v Širokém Dole u Poličky. Den, kdy ve starém statku zemřely čtyři malé děti. Rukou vlastní matky… A dnes? Rok po tragédii se malá obec vrací do normálního života. „Lidé chtějí zapomenout, ve vesnici to utichá," říká starosta Václav Vopařil.

Hrůzný čin

Právě dnes je tomu přesně rok, kdy v jednom zdejším domě nalezli policisté čtyři mrtvé sourozence ve věku od dvou měsíců do osmi let. Podle nepravomocného rozhodnutí soudu je brutálně zavraždila jejich matka, sedmatřicetiletá Romana Z., která by za to měla strávit zbytek života ve vězení. Vinu odsouzené ale ještě posoudí odvolací soud. Zatím proto žena pobývá ve vazební věznici v Hradci Králové.

Starší dům v ulici za hasičskou zbrojnicí je ponořený do ticha a smutku. Občas se u něho ještě objeví zapálené svíčky, ale místní lidé se už nechtějí o loňském tragickém září bavit.

„Chci na to zapomenout. Je to strašně smutné a dodnes jsem nepochopila, proč to ta žena udělala. Vztáhnout ruku na vlastní dítě, to nikdy," říká starší žena.

Dům, kde k hrůznému zločinu došlo, je prázdný. „V létě tam někdo posekal trávu na zahradě, nějaký starší pán, ale nevím, kdo to byl. Dům asi není na prodej, nikde jsem ho ani v nabídce neviděl. A asi je i správně, že ho ještě neprodávají, protože je tím pořád postižený. V tomto směru je rok moc krátká doba," tvrdí starosta Václav Vopařil. Vzpomíná si ještě na několik dní před vraždou, kdy se ho matka čtyř dětí přišla zeptat, zda se nebude ve vsi otevírat mateřská školka. Je tak trochu paradoxní, že školka se v Širokém Dole otevírá letos, téměř přesně rok po tragédii.

Ani tu nebyli…

O osudném dni se lidem ve vesnici stále těžko mluví. Václav Vopařil asi nezapomene na okamžik, kdy ho policie přivolala jako zástupce obce do domu a uviděl na zemi mrtvé děti… „Ve vesnici to utichá. Lidé se o tom přestávají bavit. Jak rychle to přišlo, tak to rychle taky odchází," tvrdí starosta. Je rok dostatečně dlouhá doba, aby zacelil trochu rány? „Cítím to dnes už jako skoro zapomenuté a že jsem do toho byl ostře vtažen. Lidé se o tom málo baví a vesnice se z toho už vzpamatovává," dodává Václav Vopařil.

Možná se místním lidem zapomíná snáze proto, že rodinu moc neznali. Ve vsi totiž strávili jen několik dní. „Ani se tady nestihli přihlásit k trvalému pobytu. V podstatě tu ani nebyli…," uzavírá starosta Václav Vopařil.

V hradecké cele čeká na odvolání

Hradec Králové – Doživotně odsouzené ženy jsou zpravidla umísťovány do jediného takto specializovaného vězení v Česku, do Opavy.

Sedmatřicetiletá Romana Z. je výjimkou. Proti květnovému verdiktu doživotního trestu se odvolala, takže od hradeckého krajského soudu odešla jen pár metrů do zadního traktu justičního areálu, kde sídlí vazební věznice.

Její režim se tu ale příliš neodlišuje od pravomocně odsouzených, kteří jsou internováni třeba ve věznici na nedalekém Pouchově na předměstí Hradce. Ráno v 5.30 hodin budíček, hygiena a úklid cel, přebírání pošty. Má nárok na jednu hodinovou vycházku denně, v 17 hodin dostane večeři a ve 21 hodin je večerka.

„Vězni tu jsou umístěni v celách po dvou až třech lidech nebo ve větších, kde jich je šest až sedm. Rozhoduje se podle závažnosti jejich obvinění, pachatelé násilného trestného činu nejsou na celách s ostatními odsouzenými. Odděleni jsou pochopitelně muži od žen, jednu celu nesmějí sdílet komplicové téhož trestného činu," řekl mluvčí hradecké vazební věznice Václav Kárník.

Vazebně stíhaní ale mají na rozdíl od těch, kteří už si odpykávají pravomocný rozsudek, jednu výhodu – mohou si namísto ústavního jídla objednat a koupit stravu ze zaměstnanecké jídelny.

Věznice je v současné době zaplněná, její celková kapacita bez Pouchova je zhruba 280 odsouzených.

Poznámka: Ať vesnice 
po vraždě patří 
zase jen Leninovi…

Široký Důl. Lenin a sraz veteránů. Ještě vloni v létě se mi při vyslovení názvu vesnice vybavovaly závody hasičů spojené s recesí v duchu velké říjnové revoluce nebo nablýskané staré stroje. Druhé září loňského roku vše změnilo.

Ten Lenin se tu objevuje nadále, stejně jako veteráni, ale okna domů skrývají velkou bolest, kterou místní lidé zažili v pátek 2. září 2011 kolem poledne. Ve statku uprostřed vesnice zemřely rukou vlastní matky čtyři malé děti… Dnes je náves prázdná, občas projede auto, někdo zajde do obchodu. I plac za prodejnou zeje prázdnotou. Vloni druhého září vypadala obec jinak. Policejní páska zavřela příjezd ke statku, za páskou stála auta kriminalistů, před páskou novinářů a televizních štábů. Široký Důl se v ten den zapsal do dějin české kriminalistiky tučným černým písmem. „Vesnice ale už zapomíná," říká mi starosta Václav Vopařil.

Už ani ve vyhledávači na internetu nenaskakuje vražda čtyř dětí jako první, když se zadá Široký Důl. Za dva měsíce se tady uskuteční hasičské závody s Leninem. Možná bude zase vše jako dřív? Jednou…   Iveta  Nádvorníková, Svitavský deník

Vše k tématu čtyřnásobné vraždy v Širokém Dole přehledně na jednom místě:
Přečtěte si, co se dříve k věci psalo, v tomto odkazu.