Odkládání operací, omezování péče nebo uzavření některých ambulancí. Výpovědi lékařů z přesčasů se odrazí na chodu nemocnic v Pardubickém kraji. K protestu se připojili i lékaři svitavské porodnice. V pátek odpoledne vedení krajských nemocnic oznámilo, že od soboty přestane porodnice přijímat nastávající maminky. Večer bylo vše jinak, lékaři výpovědi stáhli a porodnice jede dál bez omezení. 

„K tomuto kroku nás dotlačili pohrůžkou o zavření našeho oddělení,“ přibližuje lékařka Ester Hladíková ze svitavské porodnice. 

Jaká je aktuálně situace a atmosféra v porodnici ve Svitavách, respektive v celé nemocnici?

Situace ve Svitavské nemocnici a potažmo porodnici je náročná a atmosféra mrazivá. V pátek po příchodu do práce jsem měla chvílemi pocit, že brzy začne sněžit i uvnitř. V tak náročném povolání, jako je práce zdravotníka, hraje kolektiv velkou roli. Těžké situace a krušné chvíle se dají zvládnout mnohem lépe, pokud je kolem vás tým, se kterým se dělíte o práci, starosti a emoce. Pokud kolektiv nefunguje správně, stává se náročné povolání stěží snesitelným.

Pátek byl vypjatý, nejdříve vedení oznámilo, že porodnice zavírá, večer lékaři stáhli výpovědi z přesčasů. Co vás donutilo vzít výpověď zpět?

Pátek byl velmi nepříjemný a náročný. Na oddělení byla spousta práce, všechny segmenty péče, které poskytujeme běžely na plno. Do toho nás čekala hodinová schůzka s vedením Nemocnice Pardubického kraje. Málo situací je tolik nepříjemných, jako když se dvě hodiny čekající, vystrašené klientce s potížemi omlouváte, že jste dříve neměli čas se jí věnovat, protože jste rokovali o tom, že vám zavřou oddělení. 

Navíc se na sociálních sítích nemocnice objevovaly nové informace o vašem provozu. To jste asi také museli vysvětlovat, že? 

Neustále zvonil telefon, kde jsme se snažili vysvětlovat situaci rodičkám, které každou hodinu obdržely na sociálních sítích nemocnice novou informaci o našem provozu. Po nástupu do práce v sedm hodin jsem si v pátek poprvé sedla až v 18 hodin. A nesedla jsem si, abych si odpočinula, ale abych sepsala tiskové prohlášení o tom, že jsme po dohodě s kolegy stáhli výpovědi z přesčasů. K tomuto kroku jsme byli dotlačení pohrůžkou o zavření našeho oddělení.

Proč jste nakonec ustoupili? 

Po diskuzi s vedením jsme dostali hodinu na to se rozhodnout výpovědi stáhnout. Jedinou další možností bylo uzavření oddělení a nevolnický přesun personálu do orlickoústecké porodnice. Vedení nás postavilo do role záškodníků, kvůli kterým má být porodnice ohrožena, rodičky vyděšeny a poškozeny naše milé kolegyně porodní asistentky, zdravotní sestry, novorozenecké sestry, sanitářky a paní uklízečky. Protože nám všem ale záleží na našem oddělení a svoji práci děláme s láskou a nasazením, rozhodli jsme se pod neuvěřitelným tlakem výpovědi stáhnout. Boj ale nevzdáváme a očekáváme, že s námi vedení začne jednat transparentně, otevřeně a s dodatečným časovým předstihem o změnách, které nás čekají jak v naší organizaci, tak ve státě, a které jsou nevyhnutelné.

close Lékařka Ester Hladíková ze svitavské porodnice. info Zdroj: archiv Ester Hladíkové zoom_in Lékařka Ester Hladíková ze svitavské porodnice.

Cítíte se v porodnici nyní pod tlakem?

Porodnice nakonec nebude zavřena ani v Chrudimi. Informovalo o tom v úterý ráno vedení krajských nemocnic. Důvody změny jsou nejasné. Více ZDE

Práce v nemocnici a zejména na porodnici je v podstatě neustálý, nikdy nekončící tlak. Vaše práce je na jednu stranu velmi individuální, protože jste odpovědní za veškeré své činy a rozhodnutí, na druhou stranu velice týmová. Spolupracujete s množstvím dalších zdravotníků a i osob zvenčí (doprovod, duly, soukromé porodní asistentky). A tento tým, nehledě na atmosféru, která zrovna panuje, musí fungovat naprosto profesionálně a přesvědčivě, protože se rodička musí cítit maximálně bezpečně. Vědomí, že máte ve svých rukou dva velmi křehké životy a že situace se mění ne z minuty na minutu, ale z vteřiny na vteřinu, stres ještě posiluje.

Popište nám, jak nyní vypadají vaše směny v porodnici.

Na porodnictví je krásné právě to, jak je nevyzpytatelné. V jeden moment se neděje vůbec nic a můžete sledovat z okna západ slunce, za půl hodiny se ale může rodit současně na svou porodních sálech v momentě, kdy překládáte předčasný porod do fakultní nemocnice a na telefonu máte dispečera záchranky, který oznamuje, že vám za deset minut dovezou krvácející těhotnou. O to více zamrzí, když se proti vám pak pacienti osočí s výtkou, že vám jde jenom o peníze, protože nedokážeme veřejnosti ani vlastním kolegyním předat, o co nám v protestu jde. Přesto musíte být profesionální, spolupracovat jako na drátkách, svoje emoce vůči rozhořčeným klientům si nechat pro sebe a dál o ně vlídně a bezchybně pečovat.

Zkuste to vysvětlit našim čtenářům. Co konkrétně u vás rozhodlo, že jste dala výpověď z přesčasů?

Spolu s kolegy z našeho gynekologicko-porodnického oddělení Svitavské nemocnice jsme se rozhodli podpořit lékaře napříč republikou. Podpora spočívala v podání výpovědí z dohod obcházejících nelegální přesčasovou práci. Ty umožňovaly lékařům sloužit velmi dlouhé služby, a to 24, 36, 48 a více hodin v kuse bez přestávky. Lékaři chtějí pouze dodržovat zákony a neporušovat pracovní normy. 

Výpověď jste podala v polovině listopadu, co se dělo dál? 

Ačkoli zaměstnavatel, Ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny, vláda věděli a ví, jaká je situace, jejich liknavost a neochota hledat schůdná řešení je až podivuhodná. Moje motivace podat výpověď z přesčasů je asi stejná jako u všech ostatních lékařů. Jediné, co chceme, je důstojný život. Pokud sloužíte v zákonem stanovených normách oněch maximálních 12 hodin v kuse, máte vždy „světlo na konci tunelu“. Naději, že i ta nejnáročnější služba skončí, a konec je v dohlednu. Tento pocit ale při 24hodinových a delších službách prostě zmizí. Já bych v pátek také mnohem raději odešla v těch 18 hodin po jedenácti hodinách intenzivní práce domů. Vědomí, že je před vámi ještě dalších minimálně 13 hodin je vcelku ubíjející.

Uvažovala jste, že byste z oddělení ve Svitavách odešla úplně?

Pracuji na oddělení již jen na částečný úvazek, a to právě z důvodů, které jsem jmenovala. Svitavské nemocnici jsem velmi vděčná, že ze mě vychovala lékařku, jakou jsem, ale současný formát práce lékaře v nemocnici pro mě nebyl k žití.

Proč? 

Jsou dny, kdy se nenapijete, nevyčuráte, z domu obřadně přivezený oběd zase sbalíte netknutý do tašky, z práce odcházíte o dvě hodiny déle, než byste měli a večer oněměle padnete do křesla a hodinu civíte do stropu, než jste schopni restartu a nějakého fungování. A to už je čas jít spát. Tedy pokud nechcete jet v permanentním spánkovém deficitu a skončit lépe s migrénami, nadváhou a nespavostí, hůře s antidepresivy a žaludečními vředy.

Jak přesně vypadá takový běžný měsíc lékaře v nemocnici? 

Při sedmi službách měsíčně, což není pro lékaře v okresní nemocnici nic mimořádného, to znamená následující. Každý pracovní den od 7 do 15.30 hodin na pracovišti, zhruba dvakrát týdně zůstáváte navíc od 15.30 do následujícího dopoledne nebo i déle, pokud to situace vyžaduje. K tomu typicky dvě víkendové služby, pokud jsou po sobě a jsou to soboty, sami si spočítáte, že se vlastně 20 dní po sobě pořádně nevyspíte. K tomu, pokud jste citlivější povaha, jste ve stresu den před službou, a den po službě většinou skoro celý prospíte. To je při sedmi službách asi sedm dní v měsíci, kdy můžete relativně klidně žít. A to není mnoho. Možná proto to většina lékařů neustojí a odejde buď do privátu nebo na mateřskou, a na plný úvazek do nemocnice se již nevrátí.

Přesto děláte vaší práci s láskou. Co na ní máte nejraději?

Na své práci miluji onu neuvěřitelnou rozmanitost. Není to práce, je to poslání pomáhat ženám a dětem. Jako gynekolog a porodník musíte mít široký záběr, být dobrý operatér, umět to s ultrazvukem, ale také musíte být tak trochu psycholog. Práce na porodnici je pro nás všechny velice naplňující, často velmi radostná, ale může být i hluboce smutná a psychicky i fyzicky náročná. Přesto nám nevadí občas nejíst, nestihnout rodinnou oslavu nebo divadlo, být od hlavy k patě pokrytí v různých tělesných tekutinách, ale nedá se v tomto režimu jet bez ustání. To, za co bojujeme, je čas. Čas, který můžeme trávit se svými bližními, čas, kdy můžeme volně dýchat, čas, ve kterém uvidíme svoje partnery stárnout a děti růst.

Jak to bude vypadat na oddělení dál? Změní se nějak směny, provoz?

V sobotu po vydání našeho prohlášení bylo oficiálně stanoveno, že práce na oddělení v současné době nedozná žádných změn. Prohlášení, které jsem v pátek při sepisování v práci upřímně oplakala. Celou nastalou situací si přijdu zrazená a zlomená. Celou dobu jsem při psaní myslela na své předky, kteří bojovali proti nacismu a komunismu, na tatínka, který byl hybatelem Sametové revoluce v mé rodné Poličce. Se smutkem, že naše generace snad nedokáže vybojovat ani novelizaci zákoníku práce.

Vy ale říkáte, že tímto nekončíte. Co bude dál? 

I ústup je součástí boje a my bojujeme nadále. Naši kolegové, u nás „doma“ v nemocnici, v organizaci i jinde v republice mají naši plnou podporu a hledáme cesty, jak je podpořit, když nám samotným systém šlápnul na krk, zahnal nás do kouta a vzal si jako rukojmí naše klientky a kolegyňky, na kterých nám nejvíce záleží. Sami jste před nedávnem v Deníku otiskli, jak se naše porodní péče zlepšuje, sleduje současné trendy, zkrášluje se oddělení. Naše práce je nám drahá a budeme za ni bojovat do posledních chvil.

Co nyní očekáváte od vedení nemocnice a kraje?

Očekáváme, že vedení a kraj s námi bude otevřeně jednat o eventuální připravované reorganizaci péče, abychom v ně mohli mít důvěru a mohli fungovat jako jeden tým. Očekáváme, že budou komunikovat i směrem ke zdravotním pojišťovnám a ministerstvu, které stojí za celou současnou neúnosnou situací. Chápeme, že jsou vedení nemocnic v patové situaci, protože pod dikcí Ministerstva zdravotnictví a zákoníku práce nemají mnoho manévrovacího prostoru a prostě se jen poněkud neobratně snaží zajistit alespoň někde nějakou péči. Aby měl o Vánocích kdo odrodit miminko, vytáhnout kapří kost z krku a zašít rozbitou hlavu po silvestrovském veselení. Prosíme, bojujte s námi, bojujte za nás, bojujte za spravedlnost a pravdu, protože za tu stojí bojovat.