Jak se partneři domluví, takový vztah mají

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh se dočká zveřejnění.

Paní Marie, prosíme, ozvěte se!

Už v pátek 16. září jsme v Deníku otiskli příběh paní Marie z Hradce Králové. Dodnes chodí poštou reakce a odpovědi na její příběh, v redakci však nemáme její adresu, proto nemůžeme dopisy předat.

Jen krátce připomeňme, oč v příspěvku šlo: paní Marie psala o svém vnoučkovi a těžké nemoci, která se urputně vracela. Náhoda jí tehdy přivedla do cesty bývalou kolegyni, která doporučila doplňky stravy z přírodních produktů. Ty prý silně pomáhají organismu obnovit přirozené vnitřní prostředí a vypořádat se s útočícími buňkami, které přinášejí nemoc. Vnouček uzdravil, dokonce i paní Marii se zlepšil její zdravotní stav a nyní v důchodu se snaží, aby její rodina byla zdravá a v pohodě.

(Prosíme paní Marii, aby se nám ozvala. Svoji kontaktní adresu zašlete na: Řádky důvěry, Hradecký deník, k rukám Gabriely Capouškové, Kladská 17, 530 01 Hradec Králové. Mnohokrát děkujeme.)

Hledám kamarády

Vážená redakce, ráda bych se setkala se svými kamarády, které jsem neviděla více než 40 let. Hledám pana Václava Faltuse, který bydlel v Chroustovicích, okres Chrudim, a pana Jaroslava Kosinu z Nemošic u Pardubic. Prosím vás, jestli o nich cokoliv víte, ozvěte se do redakce.

Kamarádka Vlasta

Chtěla jsem vnoučeti dát, co jsem sama nedostala

Vážená redakce, Už nějaký čas přemýšlím, že vám napíšu, co jsem prožila. Je to pro mě moc těžké a tragické, protože moje pohádka o princezně se rozplynula. Vychovávala jsem ji a to jí ještě nebyly ani dva roky, její maminka pracovala. V těžké chvíli mi však ani ruku nepodala, nečekala jsem za to odměnu, ale vlídné slovo a trochu potěšení.

Čtenářka z východních Čech

Když je člověk sám, je zima dlouhá

Vážená redakce a milí čtenáři, konečně jsem se odhodlala napsat do vašich Řádků důvěry, které moc ráda čtu. Rok se zanedlouho bude schylovat ke konci, bude zima a pro jednoho může být dlouhá a smutná. Já už však nechci být sama, a proto bych se ráda touto cestou seznámila s kutilem a zahrádkářem z Pardubicka nebo Hradecka, Nehledám ani krásu ani bohatství, neboť je to pomíjivé, ale někoho, kdo je obyčejný a upřímný a s kým bych prožila zbytek života, po který bychom si mohli být jeden druhému oporou. Zřejmě bylo mým osudem poznat i ty horší stránky života, na které si však nechci stěžovat. Vím, že není zlato vše, co se třpytí, ale je to pár něžných slov a pohlazení. Je mi 59 let, jsem malé postavy a jsem prostě ženská z vesnice. Věřím, že potkám někoho, s kým prožiji krásný a klidný zbytek života.

Věrná čtenářka ze Sezemic

Kamarádce se nedaří najít přítele

Vážená redakce, píši za kamarádku, která je již dlouho sama a stále se jí nedaří najít toho správného partnera pro zbytek života. Má kamarádka je pohledná žena mladšího vzhledu, měří 172 cm, je štíhlé postavy, kterou si udržuje a je jí 49 let. Je rozvedená s odrostlými, téměř dospělými dětmi a je nekuřačka. Bydlí kousek od Pardubic, kde má své pěkné zázemí domeček se zahradou. Ráda jezdí na kole do přírody, cestuje, vaří, peče a mezi její velké „hobby“ patří květiny jak pokojové, tak i venkovní. Ráda jezdí i autem. Hledá přítele pro zbytek života, přiměřeného věku mezi 48 až 55 lety. Nejraději nekuřáka, bez závazků, pokud možno vyšší štíhlé postavy, motoristu s autem, rybáře či kutila, avšak povahy veselé, společenské a hlavně upřímné z pardubického okresu a blízkého okolí. Pište jen vy, kteří se chcete skutečně seznámit a máte „srdíčko na správném místě“, Vy, co nehledáte jen flirt a bydlení se stravou.

Kamarádka od Pardubic

Nedoufejte, že to muže „ťukne”

Dobrý den, reaguji na dopis zveřejněný s podpisem „Věrná čtenářka z východních Čech“ (Pozn. redakce: pisatelka neposkytla Deníku svoji adresu), který mi hodně připomněl jednání i jiných žen. Když se žena seznámí s mužem přes inzerát nebo i jinak, doufá, že našla toho pravého, že konečně bude šťastná. Paní, co popisuje vztah mezi mužem a ženou, zapomíná na jednu věc - je to pouze na domluvě mezi partnery. Jak se oba domluví, takový vztah mají, pomaličku se může rozšiřovat pole působnosti, více vstupů do života jim oběma. Jenže ženy se bojí si říci o něco, co chtějí, bojí se toho, že od nich muž odejde, když bude vědět, co žena od vztahu očekává. Každá doufá, že to muže ťukne. Neťukne, milé ženy, muži jsou jiní. Čekají… a doufají, a jsou pohodlní něco se svým vyjetým životem udělat.

Psát své zoufalství do novin, může být dobrá věc, ale to jste se měla paní podepsat, váš partner a jeho rodina by viděla, kde udělali chybu a třeba by ji napravili. Takto vaše ,,volání o pomoc” vyznělo do prázdna. Když stále budete očekávat, že ten druhý, pro kterého vy děláte maximum, vám to bude stejnou měrou odplácet, to se načekáte. Seberte svou odvahu a řekněte mu, jak si společný život představujete, a nechte jej, ať si vše promyslí, a potom se rozhodne. Někteří muži potřebují čas, jiní umí odpovědět ihned. Přeji vám, abyste byla ve svém životě velmi šťastná.

Jarmila, Hlinsko

Mám ještě naději?

Obracím se na Řádky důvěry právě proto, že už pomohly mnoha lidem. Chtěl bych najít k sobě partnerku pro občasné schůzky i vycházky do přírody či za kulturou. Jsem vdovec kolem 80 let, děti obě zajištěné a žijící mimo mé bydliště. Pracoval jsem jako stavbyvedoucí a stavební dozor, 35 let jsem zastával funkci soudního znalce v tomto oboru. Rád bych našel ženu takovou, abychom se shodli v důležitých životních věcech a měli stejný žebříček hodnot. Samozřejmostí je vzájemná úcta, tolerance, naslouchání jeden druhému a komunikace. Zájmy mám všeobecné, nekouřím a nepiji. Pokud se najde žena, kterou tyto mé řádky oslovily, budu rád za každou takovou odpověď.

Miroslav z Pardubicka