Jezdí do světa nejen za prací, ale také proto, aby se zdokonalili v jazycích. Tisíce kilometrů pro ně nejsou žádnou překážkou.
Právě takový cestovatel je také VOJTĚCH KOVÁŘ ze Svitav. Na podzim se vrátil z Anglie a v lednu pro změnu odcestoval na Nový Zéland. Nyní studuje na jazykové škole v Aucklandu.

Na počátku Vojtových cest byla pouhá náhoda. „Hledal jsem si nějakou brigádu. Narazil jsem na stránky jazykové školy, která zprostředkovává jazykové kurzy v zahraničí. Chtěl jsem to vyzkoušet a vyšlo to,“ vzpomíná mladý muž.

Sbalit se a odletět? Nikoliv

Aby mohl člověk vycestovat, nestačí jen sbalit si věci, vzít pas a zkrátka odletět. Před plánovanou cestou si musel Vojta zařídit celou řadu neodkladných formalit. „Protože jsem věděl, že na Novém Zélandu budu déle než tři měsíce, musel jsem si zažádat o studentské vízum. Ve formuláři jsou otázky typu, proč jedu na Zéland, kde budu studovat, kde budu bydlet… Pro ty, kteří už pobývali v některé ze zemí uvedených v „black listu“, který je přílohou, je nutné také lékařské vyšetření, tzv. X-Ray plic. Mě to naštěstí minulo,“ vysvětloval Vojta. Studenti musí také uvést, jak dlouho se v zemi zdrží. Nezbytným dokladem je potvrzení ze školy, kde bude mladý člověk studovat, potvrzení o ubytování a dokonce i výpis z bankovního účtu, kde je potřebná finanční částka, která pokryje náklady celého pobytu. Společně s pasem a fotkami se všechno pošle do Londýna. Samotné vízum má pak každý zhruba do týdne doma.

Cesta na Nový Zéland byla celkem náročná. Zabrala téměř dva dny. „Cesta i s čekáním na letištích ve Frankfurtu, Singapore a Sydney zabrala asi třicet pět hodin. Jen ve Frankfurtu jsem čekal asi pět hodin,“ řekl mladík.

Pro Čecha je největším problémem zřejmě změna klimatu. Vojtěch odjížděl v lednu, kdy u nás panovala tuhá zima. „Odletíte ze zmrzlé Evropy, teple oblečení, a přistanete v třicetistupňovém vedru. V Singapore byl navíc velice vlhký vzduch. Nyní už se trochu „ochladilo“. Přes den je sice horko, ale večer už to na kraťasy a tričko není,“ podotkl student.

Také s ubytováním si tento cestovatel poradil. „Bydlím v Aucklandu. Je to největší město na Novém Zélandu. Zpočátku jsem byl ubytovaný v rodině se dvěma malými dětmi. Měl jsem svůj pokoj. Víc jak po měsíci jsem se přestěhoval do ubytovny Empire21 přímo v centru města. V bytě jsme tři. I tady máme každý svůj pokoj. Samozřejmostí je obývací pokoj, kuchyň a sociální zařízení,“ popsal ubytování Vojta.

Nový Zéland je zemí neprobádanou a tajemnou. Zřejmě právě proto tolik láká mladé lidi ze všech koutů světa. Není tedy zvláštností, že měl Vojta možnost poznat studenty z Japonska, ze Španělska, z Nizozemska, ale také ze Saudské Arábie, ale i odjinud. „Je to země Pána prstenů, velice krásná krajina a úplně cizí svět,“ zněla jednoznačná odpověď mladého muže na otázku, proč si vybral právě Nový Zéland. Je to zkrátka země, která si zaslouží, aby ji lidé objevovali a prozkoumávali.

Ve vzdáleném světě je mladík ze Svitav spokojený. A jak vypadá vlastní život na Novém Zélandu? „Auckland je velice čisté město. Původní obyvatelé Maorové jsou neuvěřitelní kliďasové. Všichni lidé tu velice hodní a pohostinní. Vůbec nikam nespěchají. Mají vždy dobrou náladu. Všichni zde žijí také sportem. Hrají převážně rugby a surfují,“ došel k dalšímu poznání Vojta.

Mezinárodní kuchyně

Pokud někam přijedete, potřebujete se také najíst. Jaká je kuchyně na Novém Zélandu, Vojtu celkem překvapilo. Hledal národní kuchyni, ale nenašel. „Nový Zéland je zajímavý tím, že nemá svoji vlastní kuchyni. Když jdete v centru po nejrušnější Queen Street, tak vidíte thajské, indické i čínské restaurace nebo různé fastfoody, ale nikde nevidíte novozélandskou restauraci. Takže můžu jíst jídlo z celého světa. Mimochodem thajské je velice ostré. Na českou kuchyni jsem ještě nenarazil,“ uvedl gurmán ze Svitav.

Dvacet tisíc kilometrů

Nový Zéland je země vzdálená, a to doslova. Od České republiky ji dělí zhruba dvacet tisíc kilometrů a dvanáctihodinový časový posun. To znamená, když v Čechách vstáváme, na Novém Zélandu je večer. Ani tuto vzdálenost nevidí Vojta jako propast. S rodinou je stále v kontaktu. „V dnešní moderní době není problém sednout k notebooku s webovou kamerou a popovídat si se svými nejbližšími,“ potvrzuje Vojta.

S prodlouženým pobytem v novém světě je Vojta spokojený. „Vytknout bych mohl asi jen to, že je na Novém Zélandu velice draho,“ dodal. Takový svět ale za poznání stojí. Na polovinu srpna má svitavský student naplánovaný návrat. A co potom? To se prý ještě uvidí.