V současné době mají rozebranou stodolu a domek ze 17. století. Letos znovu postaví unikátní dvanáctibokou polygonální stodolu z Čisté v Trstěnici a jejich projekt „skanzenu" se rozjíždí. VOJTĚCH KMOŠEK, předseda Spolku archaických nadšenců ze Sebranic přibližuje, jaké to je stěhovat stodolu po trámech i to, co plánují do budoucna.

Jak se projekt zrodil a jak jste vůbec přišli na unikátní stodolu v Čisté?
Naše sdružení Spolek archaických nadšenců se už několik let zabývá řemesly, ale v poslední době i obnovou kaplí. Na to jsme navázali dalšími aktivitami. Začalo to vlastně všechno tím, že nás oslovil památkový ústav z Pardubic. Jejich pracovník vytipoval několik staveb, které by se hodily pro naše aktivity. Stavby nemají využití, patří soukromým osobám a v blízké době hrozí jejich zánik. Takže jsme se vydali na místo a jednali s původními majiteli, zda by byli ochotní stavby prodat nebo darovat. Řešili jsme, co se stavbami dál.

Takže nejde jen o polygonální stodolu v Čisté.
Objekty jsou celkem tři. První je stodola, která nás zajímá ze všeho nejvíc, protože ta přímo doplňuje naše aktivity v zemědělství. Další stavbou je část usedlosti, původní roubený dům, který tvořil jednu ze čtyř stran uzavřeného dvora. Dům je z počátku 17. století a stodola z konce 17. století. Třetí stavbou, kterou jsme vybrali jako zajímavou, je usedlost v Trstěnici. Tu využijeme jako zázemí pro naše aktivity. Hned na začátku jsme se domlouvali s majiteli usedlosti v Čisté, zda by bylo možné se stavbou pracovat na místě. Protože rozebrat ji a převézt jinam je až ten poslední a nejradikálnější krok. Vždy je totiž lepší stavbu opravit a využít na místě.

V jakém stavu byla stodola, když jste k ní poprvé přišli?
Chyběla jí třetina střechy. Kde byla, tak tam hodně zatékalo, staticky byla hodně poškozená a při návštěvách jsme zjistili, že je to den ode dne horší. Využitá nebyla, byl to jenom sklad nepotřebných věcí.

Je dvanáctiboká a unikátní. Čím?
Je unikátní nejen v regionu, ale v rámci celé České republiky. Ještě před 100 lety stály v Čechách polygonálních stodol tisícovky, dneska mluvíme o desítkách staveb tohoto typu. Většina stodol nestojí už na svém místě, tvoří expozici ve skanzenech. Ta v Čisté byla jedna z posledních stodol na svém místě a ve své původní podobě. Unikátní je svojí konstrukcí, má stěny dvakrát vyšší, než běžně roubené stodoly mívaly. A také tím, že stodola má pouze jedny vrata a zajímavou konstrukci krovu.

Vloni v létě jste stodolu celou rozebrali. Byla to náročná práce?
Podařilo se nám stodolu rozebrat asi za čtyři dny. Stál tam velký jeřáb, který pomáhal se zvedáním a nakládáním. Traktory odvážely materiál průběžně pryč. Samotné rozebrání jsme stihli v rekordním čase. Jinde to trvá i měsíce, což si ale nemůžeme dovolit, chodíme do práce a také to souvisí s financemi. Rozebrání je ale jen část práce. Dvojnásobek času zabrala dokumentace stavby. Chceme stodolu znovu skládat, tak je každý trám označený cedulkou, jsou k tomu i přesné a podrobné výkresy. Využili jsme i moderní 3D skenování, které se už dnes částečně využívá v památkové péči. Celou stavbu jsme zvenčí i zevnitř naskenovali v reálné barevnosti v rozlišení jednoho milimetru. Skener vypadá jako geodetický nivelační přístroj, uvnitř je počítač se snímačem, který se otáčí o 360 stupňů a snímá vše kolem. Model využijeme i do budoucna, kdy chceme dělat stavbou například virtuální prohlídky.

Rozložená stodola je nyní kde?
Veškerý materiál ze stavby je uložený v areálu zemědělského družstva v Čisté. Nejdelší trámy mají na délku přes čtrnáct metrů.

Letos vás čeká složení stodoly na jejím novém místě. Kde to bude?
V areálu původní zemědělské usedlosti v Trstěnici č.p.56, kde se snažíme vytvořit model funkčního hospodářství na začátku 20. století. Chlévy budou využité jako chlévy a obytné prostory pro bydlení. Areály skanzenů a muzeí mají dnes velký problém v tom, že jsou to stavby, kde se nebydlí, slouží jen jako expozice. My chceme jít úplně jinou cestou. Nechceme tvořit areál obsahující desítek staveb, ale hodláme lidem přiblížit stavby s jejich původní náplní. Když jsme dělali archivní průzkumy staveb, tak jsme zjistili, že stodolu postavíme na místě, kde kdysi podobná stála. Vrátíme tedy koloběh času zpět.

Stavbu rozložené stodoly si moc neumím představit. Jak to bude probíhat?
Snažíme se stavbu co nejvíce zachovat. Poškození časem nám nevadí. Abychom zachovali pocit z konce 17. století, tak se budeme snažit nechat co nejvíce trámů. Samozřejmě jsou problémy, kde teklo, stály v hlíně, tam je potřeba trámy vyměnit. Ale výměn bude minimum, spíše půjde o drobné opravy. Ke každému trámu se musí přistupovat samostatně. Pracné to bude, našli jsme ale tesaře z Osíku, kteří do toho s námi půjdou. Organizačně to je složité, ale z pečlivosti nechceme slevit. Nyní začínáme s usazením stodoly do terénu.

Stodolu jste rozebrali za čtyři dny. Máte odhad, jak dlouho potrvá stavba?
Nemáme, ale musíme stihnout dát stavbu do zimy pod střechu. Trámy jsou ze sedmnáctého století a musíme je chránit před deštěm. Fyzicky začínáme se stavbou v červnu.

Máte s touto prací zkušenost?
Myšlenkou jsme se zbývali již delší dobu. Nějaké zkušenosti již máme, jsem architekt, takže podobné věci jsou moje pracovní náplň. Obklopili jsme se odborníky, nejdeme do toho naslepo. Máme kolem sebe lidi, kteří se tím živí, ať už ve státní sféře nebo v soukromé.

Co dál, až bude stodola stát?
Máme rozebraný ještě roubený dům. V ideálním případě ho postavíme za rok, ale nyní řešíme, aby měla stavba vhodné využití. Jenom ji postavit a udělat v ní světnici s expozicí, to je škoda. Stavba z roku 1616 je opravdu hodnotná záležitost a má většinu původních prvků. Takže je unikátní. Hledáme využití, které by stavbu spojilo s dnešní dobou a veřejnou službou, třeba s obecním úřadem, školkou, sálem, atd. Jednáme se starosty, firmami a příští rok se tím budeme zabývat. Jde nám o záchranu stavby ve velmi špatném technickém stavu a nyní hledáme cestu, jak původní dřevěné prvky zachovat. Je to složité i technicky, proto potřebujeme čas a nespěcháme s ní.

Projekt „skanzenu"… Jaká je vaše vize?
Chceme rozšířit zázemí pro naše aktivity, ukázky zemědělství a drobných řemesel. Areál bude veřejně přístupný a ukážeme lidem, jak fungovaly sady, zahrady, jak vypadalo hospodářství. Spousta lidí v mém věku už netuší, k čemu jaké stavby a místnosti sloužily. Naším cílem je vše aktivně využívat. Ve stodole bude sláma, mlátička, se kterou budeme opravdu pracovat. Letos ještě stodolu nepokryjeme celou došky, ale chceme si postupně ve spolupráci se zemědělci vyrobit vlastní došky. Náš přístup je jiný než ve skanzenech, které v Čechách a jinde ve světě jsou. Chceme více zapojit lidi do práce. Až bude stodola stát, chceme poradit majitelům, jak zachránit stavbu na svém místě, jak přistoupit k rekonstrukci. Jsme v regionu, kde je mnoho hodnotných roubených a zděných staveb a využití jim lze najít. Přírodní materiály, ze kterých se stavělo, mají spoustu výhod.

Hledáte někde inspiraci, ať už v Čechách nebo v zahraničí?
Navázali jsme spolupráci s Národním skanzenem v Ballenberg ve Švýcarsku. Je nám sympatický tím, že je to soukromá instituce, která si shání sama peníze na údržbu a stavbu nových budov. Mají přes sto objektů a je to relativně nový areál. Je tam i zajímavý přístup ke stavbám. Přenášejí je v co největší míře, aby zachovali autenticitu. Stavby netvoří pouze kulisu, ale jsou citlivě opravené a ponechané v původním vzhledu. Objekty jsou zasazené do reálného prostředí a částečně slouží svému původnímu účelu.

Zapojili jste do svého projektu i okolní vesnice? Podporují vás?
Získat finanční prostředky, je dnes náročné, pokud člověk nechce jít do velkých grantů Evropské unie. Požádali jsme o pomoc obce a firmy v okolí. Získáváme finance, ale také služby a materiál, což nám často pomůže více než peníze. Obce se zapojily s vervou, starostové a zastupitelé nám vycházejí vstříc, ať už je to Trstěnice, Čistá, Květná,Dolní Újezd, atd. Těch obcí je spousta, co nám výrazně pomohly a třeba i půjčovaly své zaměstnance, stroje. Vděčíme vesnicím a podnikatelům, že měli odvahu s námi do toho jít.