Vrtulník ministra Alexandra Vondry přistál na školním hřišti po půl jedenácté. Škrty ve státním rozpočtu se dotknou také armády. Přesto ministr do Moravské Třebové přiletěl vrtulníkem. „Jedná se o cvičný let,“ vysvětlila Jana Zechmeisterová z tiskového odboru ministerstva obrany. Úspory se podle Alexandra Vondry nevyhnou nikomu, v Moravské Třebové byl ale překvapen. „Nechal jsem si předložit, jak se zredukoval rozpočet školy v Moravské Třebové během pěti let. Je to skoro na polovinu původního stavu, což je více, než byly rozpočtové restrikce v celém ministerstvu obrany. Tam pokles činí zhruba dvacet procent za posledních několik let,“ sdělil ministr Alexandr Vondra.

Ze středního vojenského školství zůstala v zemi jen jediná škola, a to v Moravské Třebové. Otázkou však zůstává, zda Česká republika střední vojenskou školu potřebuje. Ne všechny evropské státy ji totiž mají. „Je to otázka, která se stále vznáší. Nechci na ni ale zatím dávat jasnou odpověď, čekám totiž na doporučení odborníků. Faktem je, že pokud pomineme velké státy s tradicí, jako jsou USA, Velká Británie nebo Francie, tak jenom málo zemí v Evropě si střední vojenské školství uchovalo,“ uvedl včera v Moravské Třebové Alexandr Vondra. Podle něho proti sobě stojí tradice a ekonomické kalkulace.

VONDRA: PAŠOVALI JSME BATOHY PŘES HRANICI

Ministr Alexandr Vondra se rovněž setkal v Moravské Třebové se studenty vojenské školy. Ti se zapojili do projektu Příběhy bezpráví, který prostřednictvím filmů a besed s pamětníky přibližuje mladým lidem období komunistického režimu. Alexandr Vondra přijal pozvání studentů jako bývalý signatář a mluvčí Charty 77. „Dnes je to pro mě vzpomínka na dobrodružné mládí. Shodou okolností jsem byl s dcerami na filmu Občanský průkaz. Myslím, že je to poprvé, co někdo tu dobu realisticky a přitom s humorným nadhledem znázornil. Je to dvacet let. Už začínáme být spíše součástí učebnic dějepisu než reality. Musíme se dívat dopředu. Byla to ale doba, kdy jsme jezdili kapelami a honili se s policií. Pašovali jsme těžké batohy přes hranici s Polskem, v mlze, i ve sněhu. Dneska bych to už nezvládl,“ vzpomínal Alexandr Vondra.