Lidé pravidelně cestující vlakem asi nevyhledávají relaxaci při adrenalinových zážitcích.
Vědomé nebezpečí chtě nechtě podstupují na docela prozaickém nástupišti.
Téměř horolezecký výstup nebo seskok do neznámé hlubiny jim připraví nástup a výstup do vagonu. Koridou by se zas dalo nazvat proplétání na úzkém nástupišti mezi soupravami, které jsou navíc v pohybu.

Vlak jen pro siláky

„Jezdím do práce vlakem. Jinou možnost nemám,“ říká Vendula Bártová z Rychnovska. „V Týništi nad Orlicí přestupuji. Nástupiště nejsou vůbec vyvýšená a třebaže jsem poměrně zdatná, dělá mi to problémy. Cestování musím přizpůsobit i oblečení, v úzké sukni do vlaku prostě nenastoupím. Častokrát jsem pomáhala starším lidem, taková svépomocná solidarita je tam naprosto běžná,“ svěřuje se mladá žena Deníku.

„Nemohu jezdit vlakem, mám artrózu a těžko se mi chodí, do vlaku nenastoupím,“ přiznala Marie B. z Týniště.

Situace na této poměrně významné železniční křižovatce je obtížná i pro lidi cestující s dětmi, s větším zavazadlem, ortopedickými holemi, pro ženy ve střevíčkách nebo prostě jen pro lidi méně vzrostlé. A není to jen problém Týniště.

„Nastoupit do vlaku v Chrudimi je snadné jen pro vysoké a zdravé muže,“ potvrdil podobnou zkušenost Petr N. „Nástupiště je úzké a nízké. Se vzdáleností kolejí se asi nic nedá dělat, ale navýšit nástupiště přece nemůže být z technického hlediska žádný problém?“diví se Petr N.

„Cestoval jsem vlakem s takzvaně rozšířenou přepravou zavazadel, zejména jízdních kol,“ přidává historku Pavel Dobroslav. „Vlak končil v Doudlebách a zajel až daleko za nástupiště. Měl jsem vystoupit s bicyklem a pode mnou zela asi metrová díra.“

Správa železniční dopravní cesty o problému ví. „Železniční infrastruktura byla poslední desetiletí socialismu značně podhodnocena,“ vysvětluje dvacet let po pádu socialismu mluvčí Pavel Halla.

„Intenzita postupu modernizace je přímo úměrná roční výši prostředků ze Státního fondu dopravní infrastruktury, které jsou ale v posledních letech stále snižovány,“ dodal Halla.

Korida mezi kolejemi

Bez přehánění horor zažívají lidé na nádraží v Rosicích nad Labem. Čekají na přípoj a vlaky kolem nich doslova sviští. Podle mluvčího Českých drah Petra Šťáhlavského by se podle předpisů vůbec nemělo stát, aby cestující čekající na nástupišti odřízly vlaky z obou stran. To se však v Rosicích děje.
„Před příjezdem každého vlaku přece zazní jasné hlášení, aby cestující nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku,“ uvedl mluvčí drah Šťáhlavský.
„Není to tak, v hlášení zazní, aby lidi dbali své bezpečnosti. Navíc čas k přestupu je velice krátký,“ nesouhlasí Alena Pokorná, která na této trati jezdí denně.

„Neměla by nastat ani situace, že by lidé šli k nástupišti k již stojícímu vlaku, případně na něj na úzkém nástupišti již čekali a ohrozil je vlak přijíždějící z druhé strany na nástupiště, které je bližší nádražní budově,“ tvrdí mluvčí Šťáhlavský.
„V Rosicích nás ohrožuje přímo vlak, kterým chceme jet. Výzva nevstupujte do kolejiště, dokud vlak nezastaví, tak se tam určitě neozývá,“ rozhořčuje se Pokorná.

Jaké jsou vaše zkušenosti s cestováním vlakem? Víte o dalších stanicích, které mohou využívat jen tělesně zdatní a urostlí lidé?

Průvodčí prý do vlaku vysadí

„Všechna modernizovaná nástupiště v současné době vybavujeme, kromě standardní výšky 550 milimetrů nad temenem kolejnice pro snadnější nástup a výstup cestujících, a také dalšími moderními prvky (navigační systémy, výtahy, bezbariérové přístupy apod.) V oblastech, které ještě neprošly rekonstrukcí, jsou zatím nástupiště méně pohodlná, toho jsme si samozřejmě vědomi. Co se týče vozíčkářů, je povinností dopravce zajistit jejich nástup (v místech, kde není nástupištní hrana v rovině s nízkopodlažní jednotkou). Tento proces podléhá například dostatečné oznamovací povinnosti, apod. I naši zaměstnanci ale pomáhají s nástupem imobilních spoluobčanů tam, kde jsou zatím podmínky složitější.“

Pavel Halla, tiskový mluvčí Správy železniční dopravní cesty