Do města svého dětství i studií zavítal z Kanady Vít Bubeník. Profesor jazyků newfoundlandské univerzity, kapacita ve svém oboru, v sobotu zavzpomínal nejen na své spolužáky biskupa Josefa Hrdličku a pátera Františka Liznu.

Vaším oborem jsou jazyky. Kdo vás přivedl k jejich studiu?
Šel jsme ve šlépějích svého otce. On byl též profesorem jazyků. Než jsem ale mohl po maturitě v roce 1959 na studia, musel jsem stejně jako bratr pracovat v šamotce.

Jaká je vaše specializace?
Studoval jsem klasickou filologii, tedy latinu a řečtinu. Spolu s otcem jsem se zajímal rovněž o hebrejštinu. Když jsem začal učit na newfoundlandské univerzitě, bylo mi naznačeno, že mé vzdělání není úplné. Jako nekomunista jsem totiž nemohl vycestovat do žádné orientální země. Takže jsem byl vyslán na dva roky do Indie. Tam jsem se pozvedl v jazyku sanskrt, to je stará indičtina, kterou dodnes učím.

Když jste se rozhodl emigrovat, vedly vaše kroky rovnou do Kanady?
Ne. Původně jsem chtěl zůstat v Německu. Ale tam jsem se setkal s problémy spojenými s česko – německou otázkou. Takže, když mě bratr napsal dopis ze zámoří, rozhodl jsem se odejít tam. Když jsem dělal pohovor na americké ambasádě, byl jsem požádán, abych podepsal souhlas s tím, že půjdu do války ve Vietnamu. To rozhodlo o tom, že jsem šel raději do Kanady. Tam jsem se, abych se mohl stát Kanaďanem, přiučil aleutské – eskymácké jazyky.

Žijete na ostrově mezi dvěma kontinenty.
Bydlím v St. John's, hlavním městě ostrova Newfoundland, který je velký zhruba jako bývalé Československo. Je úsměvné, když se mě v Čechách lidé ptají, jestli máme maják.

Jak často jezdíte do Jevíčka?
Každý rok využívám příležitostí konferencí v Evropě. Pak je to do Prahy kousek. Co je absurdní, let ze St. John's do Londýna trvá stejně jako cesta autobusem z Prahy do Jevíčka.

V St. John's učíte na univerzitě. Jací jsou vaši studenti?
Mezi studenty, které učím klasickou arabštinu, jsou zajímaví a velmi vzdělaní lidé. Mám doktorandy ze Saudské Arábie nebo Jordánska. Když spolu hovoříme například o kultuře a islámu, zjišťuji, že až se vrátí do svých zemí, nebudou to mít snadné. Ale právě oni jednou systém změní.
Vy sám jste absolventem jevíčského gymnázia. Mezi vašimi spolužáky jsou rovněž lidé, kteří dosáhli významného postavení.

Na místním gymnáziu jsem studoval v letech 1956 –1959. V lavici jsem seděl s budoucím biskupem Josefem Hrdličkou. Ale byli jsme rozesazeni, jelikož jsme se při přednášce historie profesora Jana Váši na sebe podívali a usmáli. Vykládal totiž „kraviny“. Pak jsme komunikovali pomocí zrcátka, než nás rozdělili do dvou tříd. Ještě se mi vybavuje vzpomínka na bramborovou brigádu. Tehdy na dotaz, proč se ulíváme, opáčil František Lízna, dnes je páterem: „Proč jste zakládali JZD, když na to nemáte pracovníky?“ Profesor Prudký mu tento výrok spočítal takovým způsobem, že dlouho trvalo, než pak mohl studovat.