Chlapci a pánové chodili v pondělí s pomlázkami z vrbového proutí, aby vymrskali děvčata a ženy. Dostávali za to od nich malovaná vajíčka, čokoládové zajíčky nebo taky něco ostřejšího. Tak vypadá tradiční Velikonoční pondělí v Čechách. V zahraničí mají tradice jiné. V některých zemích svátky jara ani neslaví.

Na tradiční české Velikonoce vzpomínají lidé, kteří jsou dlouhodobě v zahraničí. Jedním z nich je student Vojtěch Kovář ze Svitav. Od ledna studuje na Novém Zélandu, a tam mají jiné zvyky. „Někteří Novozélanďané jdou o svátcích do kostela, jiní míří za svými rodinami. Pro děti na Zélandu znamenají Velikonoce jen větší přísun sladkostí,“ uvedl Vojta. Žádnou jinou tradici nezaznamenal.

Mezi Vojtovými spolužáky jsou mladí lidé z celého světa. Tradice tedy porovnávali. Obyvatelé Indonésie se na Velikonoce připravují dlouho dopředu. „Měsíc před svátky nejíme maso a pijeme jen vodu,“ řekla indonéská studentka Mona Lisa. Indonésané se oddávají především modlitbám.

V Peru chodí lidé do kostela čtyřiadvacet hodin denně. Na Velký pátek dodržují půst. „Jíme jen polévku připravenou z vody a brambor,“ uvedl Enrique. Pro Peruánce představuje velikonoční týden vrchol náboženských svátků.

Belgičané v neděli po prvním jarním úplňku schovávají po zahradách čokoládová vajíčka. „Děti pak chodí s košíkem a hledají, kde je velikonoční zajíček nechal. Některá města pořádají schovávání vajíček v parku pro kluky a holky z chudých rodin. To aby žádné dítě o tuto tradici nepřišlo,“ vysvětlil Geraud de Cambry z Belgie.

V některých zemích nemají o svátcích jara ani ponětí. „Velikonoce neslavíme,“ řekla Novia, studentka z Taiwanu. K dívce se připojil také další z kruhu zahraničních studentů Kitisak. Jeho rodnou zemí je Thajsko.