Dopoledne si všichni prohlédli nový svitavský stadion plný zajímavostí. Děti mohly nahlédnout do kabin mužstva, masérny, sprch, šaten, zkusit si vířivku a posilovnu. Taky si prohlédly tribunu a chvíli přihlížely fotbalovému zápasu. Potom se daly do první soutěže – hledání lístků s písmeny ukrytými po obvodu stadionu. Skončily na hřišti na houpačkách, prolézačkách, skluzavkách… A vůbec se jim odtud nechtělo.
Odpoledne pokračoval dětský den v muzeu esperanta. Všechny tři skupiny dětí předvedly, co v esperantu dovedou. Zazpívaly písničky a soutěžily v esperantu. Nechyběly soutěže v tělocvičných disciplínách. Pořadatelé nachystali pro děti mnoho hezkých cen a svitavské esperantistky napekly účastníkům plno dobrot.
Že může esperantským slovům rozumět i pejsek, dokázala moje malá fenka Kati. Tancovala, skákala, aportovala, uklízela hračky a hledala klíče podle esperantských rozkazů. I ona dostala odměnu – barevný míček.
Když jsme se ze Svitav rozjížděli domů, pochvalovali jsme si, jaký hezký den jsme prožili.
A ještě jedna zpráva pro vás, kteří jste už poněkud sešlí věkem jako já. Zaujalo mne, že u svitavského stadionu je nejen hřiště pro děti, ale i místo, kde se mohou procvičovat senioři, aby zůstali dlouho čilí. U laviček jsou šlapadla na cvičení nohou, kola s klikou na cvičení rukou a další věci.   (zn)