Ředitelům nemocnic v těchto dnech přicházejí na stůl výpovědi lékařů. Zatím ale ve Svitavách, ani v Litomyšli nehrozí, že by se měla nemocnice uzavřít.

Ve Svitavské nemocnici zatím podalo výpověď dvacet čtyři lékařů. V nedaleké Litomyšli jich prozatím chce odejít šest. Ředitelé obou nemocnic se shodují, že to nemusí být konečné číslo.

Ve Svitavách už se připravují na možné omezení chodu nemocnice. „Nejvíce výpovědí přišlo z interního oddělení. Rozsah péče bude zřejmě omezen. V jaké míře, to nám ukáže teprve analýza, kterou si necháme zpracovat,“ sdělil ředitel Svitavské nemocnice Pavel Havíř.

V Litomyšli jednal ředitel Libor Vylíčil s lékaři o budoucnosti oddělení, kde chtějí lékaři skončit, ještě před vánočními svátky. „Pět lékařů podalo výpověď z chirurgického oddělení. Jedna přišla z očního. Zda ji nepodají ještě další lékaři, nevím,“ uvedl Libor Vylíčil. Přiznává, že chod nemocnice se zřejmě zpomalí. O úplném zastavení však nelze hovořit.

Lékaře nutí k odchodu několik problémů, nejde jen o nízké platy. Podle Víta Heblta z Lékařského odborového klubu z Litomyšle určitě najdou uplatnění v soukromé sféře. Pro mladší lékaře, kteří umí jazyky, jsou otevřené dveře nejen do zemí Evropské unie.

IVETA NÁDVORNÍKOVÁ
VIERA PAVLASOVÁ

DOPIS LÉKAŘKY SVITAVSKÉ NEMOCNICE

Děkujeme, zůstaneme?

Výzva Děkujeme-odcházíme je v současnosti skloňovaným tématem, na které se vzhledem k velké medializaci nabalilo mnoho nedostatečných informací a polopravd. Ty zkreslují skutečnou podstatu situace v českém zdravotnictví. Z lékařů, kteří upozorňují na systémové nedostatky ve zdravotnictví, se v očích veřejnosti stali chamtiví vyděrači. A výzva Děkujeme-odcházíme je často vnímána jako neopodstatněná a nemorální akce českých lékařů, což mě, signatářku této výzvy, nutí uvést některá fakta na pravou míru.

Pravá podoba povolání lékaře je těžko představitelná do doby, než je možné s ní získat vlastní zkušenost. Za prestižním, zajímavým a prospěšným povoláním se skrývá nekonečná řada emočně a fyzicky náročných situací. S prací lékaře je spojená obrovská zodpovědnost a stovky hodin přesčasů. Závažnost této situace, na kterou upozorňuje výzva Děkujeme-odcházíme, začíná již náročným šestiletým studiem na lékařské fakultě, po jehož absolvování mladého lékaře čeká dalších pět až šest let předatestační specializační přípravy. Ta podle zákona zahrnuje nákladné stáže na akreditovaných pracovištích. Délka ministerstvem zdravotnictví požadovaných stáží na klinických pracovištích vyššího typu se dle specializace liší. Připravuje-li se lékař v atestačním oboru dětské lékařství a je zaměstnán na běžném oddělení okresního typu bez jednotky intenzivní péče, činí délka stáží v jiných zdravotnických zařízeních během pětileté přípravy až sedmnáct měsíců.

Tyto stáže si lékař není zpravidla ze svého základního platu schopen zaplatit. Některé stáže stojí i desítky tisíc korun měsíčně. Aby lékař vůbec mohl předepsané stáže absolvovat, musí často uzavřít s nemocnicí tzv. stabilizační smlouvu, ve které se zavazuje, že bude pro danou nemocnici pracovat ještě pět let po atestaci. V případě, že odejde před uplynutím lhůty, je povinen zaplatit poměrnou část nákladů, které byly na jeho stáže vynaloženy. Praxe je běžná i v jiných odvětvích, ve zdravotnictví jsou však od lékařů vyžadovány částky nepoměrně vyšší, většinou statisícové. Během přípravy na atestační zkoušku žije tedy mladý lékař několik let v nejistotě, podaří-li se mu vůbec náročným specializačním programem z ekonomických i provozních důvodů projít. Bohužel ani po úspěšném složení atestační zkoušky obvykle lékaře nečeká o moc lepší vize, zejména opět dlouhé hodiny přesčasové práce. Nenávratně tak lékaři utíká čas, který by potřeboval a chtěl trávit s rodinou a blízkými. Lékařův osobní život je tedy značně omezen délkou pracovní doby a s ní souvisejících přesčasů.

Často slýchávám, že lékaři mají v podstatě štěstí, že si ústavními pohotovostními službami mohou přivydělat. Pro lékaře služby neznamenají možnost, ale povinnost a nutnost. Lékař je ve zdravotnickém zařízení nucen zapojit se do ústavních pohotovostních služeb nejen pro svůj nízký, u neatestovaných lékařů většinou podprůměrný základní plat, ale i pro nedostatečný počet lékařů, kteří musí svoji přesčasovou prací pokrýt 24hodinový zdravotnický servis. A ten je v našich socioekonomických podmínkách vnímán jako samozřejmost. Pro nedostatek lékařského personálu však často lékař nemůže ani po 24 či 48 hodinách strávených v práci odejít domů. Musí totiž personálně zajistit následný denní provoz v rozsahu dalších šesti až osmi hodin.

Ve výzvě Děkujeme-odcházíme lékaři nehledají zlatý důl, ale šanci na lepší pracovní podmínky. K výzvě jsem se připojila s nadějí, že by zlepšení podmínek práce lékařů a změna vzdělávacího systému mohla zabránit odlivu českých lékařů do zahraničí, posílit naše řady v českých nemocnicích a následně ulevit od přesčasové práce. Důvody, proč lékaři odchází do zahraničí, tedy nejsou v touze po bohatství, ale v přirozené touze po uznání, po přijatelných pracovních podmínkách a v neposlední řadě po možnosti věnovat svůj čas nejen práci, ale i svým blízkým, aniž by lékař nižším objemem přesčasů sám sebe a svoji rodinu ekonomicky ohrozil. Čas investovaný do odpočinku se nepochybně bohatě vrací v kladném vztahu k práci, v profesionálním růstu i v přístupu k pacientům, což v řadě vyspělých zemích již pochopili. Děkujeme-odcházíme je sice nátlaková akce, která je ale vyústěním dlouhodobé nespokojenosti lékařů s pracovními podmínkami.

Příčinou problémů je neschopnost dialogu nejenom současné vlády, ale i vlád bývalých, s Českou lékařskou komorou. Výzva Děkujeme-odcházíme probíhá již od jara, kdy se stále narůstající počet lékařů připojoval podpisem k deklaraci ochoty podat výpověď. Tak radikální reakce, jakou je skutečné podání výpovědi, je naší jedinou možností, jak docílit toho, aby vláda tento problém začala brát vážně a řešit.

Většina z nás má svoji práci ráda a nechce ohrozit jediného pacienta na zdraví. Ale vzhledem k pokrokům medicíny a zvyšujícím se nároků na kvalitu poskytované péče, je práce za těchto podmínek pro lékaře dlouhodobě neúnosná.

DANIELA DOBIÁŠOVÁ,
lékařka ze Svitavské nemocnice