Vzpomínáte, kdy jste přišel k policii?
Určitě si vzpomínám i na první službu. Bylo to 1. prosince před 35 lety. Přišel jsem ze základní policejní školy z Brna a nastoupil k dopravní policii. Byl jsem poslán do zácviku se starším zkušeným policistou. A shodou okolností asi čtvrtá služba, kterou jsem měl, se mnou trochu zacvičila. Přijel jsem k nehodě, kterou nepřežili dva lidé. Mohu říci, že jsem to měl dost dlouho v očích. Těch tragických nehod jsem pak viděl hodně, ale to už s člověkem tak moc nedělá. V době, kdy jsem začínal, neexistoval integrovaný záchranný systém. To znamená, že policie přijížděla k nehodám první a pomáhali jsme zraněné vyprošťovat z aut. Nejhorší bylo, když šlo o zraněné děti. To s člověkem třáslo. A tu nejtragičtější nehodu, jakou jsem zažil, k ní jsem přijel jako první. To byla nehoda vojáků na Hřebči, kde jich zemřelo, myslím, sedm. Nákladní vojenská Tatra se záložáky z Pardubic jela na střelnici do Moravské Třebové na střelnici. Pět kluků bylo z Boršova. Tragédii dodnes připomíná pomník. Tam jsem zjistil, jak je člověk bezmocný.

Proč jste si vybral zrovna dopravní policii?
To bylo vždycky mé krédo. Během těch let mi nabízeli přechod na tři jiná pracoviště, včetně kriminální služby. Odmítal jsem to. Dopravní služba mě baví a zůstal jsem jí věrný. Tady se musí člověk vyzbrojit psychologií. Studoval jsem psychologii a musím říci, že se to vždy policistovi vyplatí. Dopravní policista se musí rychle rozhodovat. Nemá čas jako kriminalista, který má na vyšetřování určitý časový úsek. Musíme rozhodnout na místě. Obvykle stačí prvních pár vět k řidiči a víte, koho máte před sebou. Například nelze projednávat přestupek před dětmi, to je základní chyba, kterou mladí policisté dělají. Jde také o zvyšování hlasu a další věci. Stačí jen postoj policisty a řidič v něm vidí ochránce zákona i protivníka.

Setkal jste se s drzými řidiči, těmi, kteří chtěli ujet nebo vás napadli?
Těch honiček jsem zažil mnoho a vždycky jsme řidiče dohnali. Dnes je to o něčem jiném, problém dělají motorkáři. Od té doby, co ale policie disponuje rychlými vozy se záznamovým zařízením, tak se nestalo, že by někdo ujel. Asi před patnácti lety jsme zastavovali motorkáře, byl opilý a musel jsem uskakovat, protože na nás najížděl. Pak toho ale litoval.

Sloužíte u policie třicet pět let a policie za tu dobu prošla vývojem.
Prošla řadou změn. Já jsem policejní veterán. Málokdo může říci, že zažil pět okresních ředitelů, pět vedoucích dopravní služby. Některé věci byly dříve jednodušší. Rozhodně nebyla taková fluktuace policistů, jako je dneska. Policista se musí hlídat, aby neuklouzl slovně. Stává se, že policisté odcházejí od dopravní policie na jiné pracoviště, kde mají na zpracování případu více času.

A řidiči?
Z policie měli dříve větší respekt. Těch ujetí bylo minimum. A bylo to třeba proto, že večer ukradl pytel cementu a měl strach ze zastavení. Nebo šlo o alkohol, i když ten se řešil v minulosti jinak, jako přestupek. Postupem času se změnilo dost zákonů a některé nám ztěžují práci. Šlo by to dělat jednoduše.

Odráží se na vnímání policie i aféry, ať už v celé republice nebo i ty , které se přímo dotkly svitavského okresu?
Ano. Ve svitavském okrese byly také. Kdybych měl pravomoc a zjistil bych, že si policista vzal jen deset korun úplatek, tak do hodiny končí u policie. Takový člověk nemá u policie co dělat. Za minulého režimu to byly aféry s převodem vozidel, padělání řidičských a technických průkazů. Vrhá to špatné světlo na všechny. Je to rovněž o chování policistů v civilu. Pokud jednou obléknu uniformu, tak se mi změní celý život, a to i soukromý. A případy jsme řešili také ve Svitavách. Ti lidé už u policie nepracují. Měli jsme případy úplatků, kdy to řidiči na policisty zkoušeli. Ale žádný řidič za to nestojí. Mně se to stalo asi čtyřikrát. Jeden šofér za mnou dokonce přijel až domů. U policie se měla zřídit řízená provokace, ale nakonec na to nedošlo. Dneska jde lidem hlavně o body, aby nepřišli o řidičák.

Trestat umí každý, jak říkáte, ale stalo se vám, že některé přestupky na silnici stačilo vyřešit domluvou?
Určitě. Dneska jsou stanovené přestupky, které nelze řešit domluvou, ať jde o alkohol nebo rychlost a další. Ale třeba pásy lze domluvou vyřešit. Třeba když potkám staršího pána se ženou, kteří jednou na nákup. Nakonec jde o jejich zdraví. Ze začátku jsem byl přísnější, to já vím, že se o mně vykládá, ale spoustu věcí jsem vyřešil domluvou.

Opilí řidiči. Je to dneska velký problém?
Ano, je to problém, i když nemáme tak velký počet zadržených řidičských průkazů. Myslím si, že je to tím, že pomáháme u dopravních nehod a málo se dostaneme na vesnice. Stává se, že starostové volají, že by nás tam rádi viděli. Je logické, že když se policie někde dlouho neobjeví, lidi si začnou dělat, co chtějí. Ale je nás zkrátka málo.

Po pětatřiceti letech odcházíte od policie. Jak vidíte svoji službu, když se ohlédnete zpátky?
Dá se říci, že kromě několika negativních událostí, dobře. Kdyby mě ta práce nebavila, tak bych u policie pětatřicet let nevydržel.

Řekl jste si někdy, že skončíte?
Ne, nikdy. Nabízeli mi, abych přesluhoval, ale vzhledem i ke zdravotnímu stavu už nechci. Mrzí mě, že kolegové, kteří od dopravní policie odešli, tak radí lidem jak na některé věci. Přitom jim policie neublížila.

Končíte u policie a budete mít hodně volného času. Už víte, jak si zasloužený odpočinek užijete?
Přes zimu si odpočinu. Na jaře začnu zase dělat na zahradě a možná příležitostně nějakou brigádu, nevylučuji že třeba i u policie.

Na závěr dejte jako zkušený řidič a policista radu mladým šoférům.
Nenechat se vyprovokovat kamarády. Navíc mladí řidiči nejsou moc zvyklí na jízdu v noci. Pokud chtějí vstoupit do řidičské veřejnosti, tak ať udělají všechno pro to, aby tam zůstali co nejdéle. Nemyslet si, že cizí vozidla za pár korun z autobazaru, jsou bezpečné. Není to pravda. Musí si uvědomit, že zákony fyziky nikdo nezmění. Nikdy nesmí přestat fungovat spojení mezi hlavou a pravou nohou nebo rukou. Ať jsou soudní a nenechají se vyhecovat a nepokoušet se policii ujíždět. Pamatuji si, že nám dvakrát ujížděl řidič a havaroval. Jednou to byl motocyklista, který vyvázl s těžkým zraněním, a podruhé muž s osobákem. Ten dostal smyk a narazil do stromu. Byly to zbytečné nehody.