Akvadukt vznikl ve druhé polovině 13. století a původně byl dřevěný, po roce 1840 se proměnil v kamenný. Sloužil k převedení toku místního potoka přes koryto Moravské Sázavy, které bylo později zcela překlenuto a zahrnuto, takže se tato technická památka ocitla nepovšimnuta v areálu zemědělského podniku.

Vladislav Kyselica, který akvadukt objevil, jej i vlastníma rukama zbavil nánosů a vrstev a opravil, takže dnes je možné jej spatřit v plné kráse. Vladimír Kyselica opravil rovněž nedalekou malou vodní elektrárnu i tu, která se zachovala v sousedním Krasíkově. Ale ne pro svou osobní potřebu, obě malé vodní elektrárny jsou plně funkční a přístupné veřejnosti.

„Krasíkov, Třebařov a vůbec celé Lanškrounsko patří k místům velmi pohnuté, ale bohužel zapomenuté historie“, říká Vladimír Kyselica na vysvětlenou.

„Vzhledem k tomu, že toto území bylo dříve součástí Sudet, moc se toho o něm nevědělo a ani se o něm příliš nemluvilo. Proto zůstávaly naprosto výjimečné, i několik století staré architektonické i technické skvosty zcela nepovšimnuty jak laickou, tak odbornou veřejností. To ve mně vzbudilo touhu zapomenutou historii a s ní i tuto lokalitu oživit. Tento region byl dříve vyhlášený vyspělou kulturu, protkanou technickým pokrokem. A na toto úžasné dědictví bychom měli navázat“, říká Vladislav Kyselica.

V třebařovské elektrárně chce vybudovat i malou galerii a muzeum, připomínající dávnou historii Třebařova a okolí. Na své si přijdou i milovníci romantiky a adrenalinu zároveň, kteří se k třebařovské malé vodní elektrárně mohou nechat dovést temným podzemím na lodičkách.