Horké dny znamenají pro mnoho zaměstaných lidí doslova utrpení. Nejhůře jsou na tom řidiči z povolání. Pracovní směna některých trvá až dvanáct hodin. Vydržet tropické teploty za volantem bez klimatizace je fyzicky velmi náročné.
„Vedro je někdy nesnesitelné. Pracuji do čtrnácti hodin. Vím, že jiní kolegové jsou na tom hůř, ti musejí jezdit až do večera,“ říká zkušený řidič autobusu Petr Šram z Moravské Třebové.

Většina autobusů nemá klimatizaci, takže jedinou záchranou pro šoféry i cestující jsou naplno otevřená okna. „Není to nic příjemného, přes den je v autobuse až čtyřicet stupňů. Aspoň během přestávek se snažíme parkovat ve stínu,“ vysvětluje další řidič autobusu.
Lépe na tom nejsou ani strojvedoucí. „Je to jako když sedíte ve skleníku. Jedinou klimatizací je průvan,“ upřesňuje Karel Šrámek. Podle jeho slov nepomohou v kabině motorového osobního vlaku ani malé ventilátory. Od zaměstnavatele dostává až tři litry tekutin na směnu.
Svérázný způsob, jak se bránit vedru, zvolili pražští strojvedoucí. Svůj nápad popisují v Týdeníku odborového sdružení železničářů. Do kabiny si umisťují nádobu s vodou. Do ní namočí noviny a větrák vzlínající vodou osvěžuje vzduch.

Vysoké teploty znamenají také pro zaměstnavatele na Svitavsku různá opatření. „Pokud je nadlimitní horko nad dvacet pět stupňů, dodáváme každému zaměstnanci dva litry tekutin na směnu, na pracoviště umísťujeme ventilátory. Jako zpestření kupujeme našim zaměstnancům také zmrzlinu,“ říká Zdenek Křivinka, ředitel firmy Novabrik Czech.
Upravený pracovní režim mají i zaměstnanci krajských poboček politických stran. „Okresní manažeři a pracovníci chodí do práce časně ráno. Kolem poledne mají volno,“ upřesňuje Markéta Čadová, asistentka manažera krajské pobočky KDU–ČSL. Do práce se vracejí zase navečer, kdy se mírně ochladí.


PETRA DVOŘÁKOVÁ