„Občas dojde i k většímu úrazu oka. Těch ale naštěstí už není tolik, po sametové revoluci jich výrazně ubylo. Firmy zjevně začaly více dbát na bezpečnost práce,“ říká Vladimír Líška.

Starají se lidé podle vás dobře o své oči? Trávíme hodně času na počítači, mobilu nebo u televize.
Otázka je, co přesně znamená, že se správně staráme o naše oči. Pokud na počítači pracujete, tak se tomu asi nelze úplně vyhnout. Samozřejmě můžete očím ulevit, že si budete dělat přestávky a třeba si je na chvíli zavřete. Jak se člověk dívá do monitorů, je víc soustředěný, mrká méně než normálně, a tak dochází k vysychání slzného filmu. Mrkáním se obnovuje a když méně mrkáte, vodní složka se více odpařuje a k večeru můžete mít unavené oči. Nebo vás píchají, tlačí, máte dojem, že víčka jsou těžká. Když si uděláte pauzy nebo občas promnete oči, případně použijete různé lubrikační kapky proti poruchám slzného filmu, tak se jim dá ulevit. Někdy stačí třeba jen kyselina hyaluronová, aby se osvěžil slzný film. Je dobré dbát na hygienu práce, dělat si přestávky a chvíli nechat oči odpočívat.

Vnímáte, že oči dnešní generace oproti těm předchozím výrazněji zatěžuje?
Problém je to hlavně u dětí. Různými studiemi je prokázáno, že při nadměrném užívání mobilů, počítačů a tabletů se zvyšuje možnost krátkozrakosti. U dospělých už to zase až takový problém není. To by člověk musel mít celotělovou poruchu tvorby kolagenu. Spíše nastávají potíže v tom směru, že se oči dostanou do nepohody. Nepříjemné jsou i nepoznané refrakční vady. Můžete mít třeba půl nebo jednu dioptrii, zdá se vám, že vidíte normálně, ale když se máte dívat nablízko, tak se oči musí hodně namáhat, zaostřit pomocí tzv. akomodačních svalů. Pokud jsou dlouhodobě napínány, jsou oči unavené a pobolívají. V případě refrakčních vad ale mohou pomoci adekvátní brýle.

S čím se běžně setkáváte na očním oddělení Litomyšlské nemocnice?
Nejčastější jsou operace šedého zákalu. V případě pohotovostní služby běžně řešíme záněty, cizí tělíska v oku nebo náhlé ztráty vidění. Občas dojde i k většímu úrazu oka. Těch ale naštěstí už není tolik, po sametové revoluci jich výrazně ubylo. Firmy zjevně začaly více dbát na bezpečnost práce, a tak úrazů tohoto typu už je dnes minimum.

Na očním oddělení však máte i speciální poradny, že?
Ano, sítnicovou pro nemoci sítnice a sklivce a glaukomovou pro diagnostiku a léčbu zeleného zákalu.

Práce očního lékaře v nemocnici je v něčem určitě jiná než v ambulanci. V čem je největší rozdíl?
Záleží na vybavení a na tom, jak je oční lékař erudovaný. Klinické pracoviště v nemocnici má většinou jednak větší možnosti operativy a mívá k dispozici více přístrojů a techniky. Například optickou koherentní tomografii, která detailně zobrazí průřez sítnicí u nemocí centra sítnice a objektivně měří vrstvu nervových vláken, jsme v Litomyšlské nemocnici měli na východě Čech jako druzí. A ani jinde po republice jich v té době moc nebylo, kromě klinických pracovišť. Snažíme se být specializovaným pracovištěm pro východní část Pardubického kraje. Pomáháme lékařům v terénu, když potřebují něco zkonzultovat, v něčem se ujistit, zpřesnit diagnostiku. Přece jen, v ambulanci zpravidla pracuje lékař sám a většinu jeho práce představují rutinní činnosti.

Jak jste se dostal k očnímu lékařství?
Medicína byl můj vysněný obor, přestože v rodině jsme žádného lékaře neměli a nebyl to ani žádný osobní zážitek, po němž bych si řekl, že se chci věnovat medicíně. Prostě to tak přirozeně vyplynulo. U přihlášek na vysokou školu jsem měl sice jako zálohu matematicko-fyzikální fakultu, ovšem prioritou pro mě byla medicína, přestože jsem se na ni dostal až na odvolání. A oční? Už na gymnáziu jsem měl ve 3. ročníku na biologickou olympiádu jako téma Akomodace očí s refrakčními vadami po adaptaci na sluneční světlo. To byla v roce 1997 moje první práce v tomto oboru.

Čím může dnes oční lékařství zaujmout další zájemce?
Je to velmi rozmanitý obor. Když jsem nastupoval, nebyla moc dostupná kvalitní technika a ani léčba nebyla na první pohled tak úspěšná. Od té doby šel vývoj hodně dopředu. A to jak po technické stránce, tak i z hlediska operací. Své si v něm najde ten, koho lákají operace, ale i ten, koho baví pracovat například se zobrazovacími přístroji. Jde o relativně „nekrvavý“ obor a i když se o něm říkalo, že je převážně pro ženy, myslím, že může být atraktivní i pro muže. Teď máme na oddělení hned dva mladé, kterým se líbí možnost spojit mikrochirurgii s technickými vymoženostmi.

A kdy má oční lékař pocit z dobře vykonané práce?
Poměrně rychlá zpětná vazba je v případě operací, kdy pacient prakticky druhý den vnímá, že se mu výrazně zlepšil zrak. To pak je velká satisfakce, když najednou přijde a vypráví, jak vidí mnohem lépe barvy a, především ženy, dorazí domů a řeknou…

…musíme vymalovat!
Přesně tak. Často říkají, že předtím neviděly, že už doma mají tak zašlé zdi.