Silnici z Hradce nad Svitavou směrem na Radiměř lemuje plachta. Za ní jsou zhruba na 300 metrech zakopané desítky kbelíků. Je to „past“ na žáby a čolky, která jim však zachrání život. Kbelíky dvakrát denně kontrolují dobrovolníci.

„Jdeme z vnější strany zátarasy, abychom nezašlápli čolky, kteří míří od lesa. Vybíráme kbelíky a obojživelníky přenášíme za silnici k rybníčkům. Nedáváme je přímo do vody, ale jenom na břeh, hlava jim musí směřovat k vodě, aby nevyrazili zpět na silnici. Chodíme dvakrát denně, a to ráno, kdy jich bývá nejvíce, a ještě odpoledne na kontrolu,“ vysvětluje biolog Jakub Vrána ze Svitav. Na záchraně žab a čolků se podílí okolo pětadvaceti lidí.

Záchrana žab a čolků probíhá vždy od poloviny března do poloviny května. „Akci děláme od roku 2007 a hodně se nám osvědčila. V nejsilnějších letech jsme zachránili přes pět tisíc žab, teď to bylo slabší kvůli suchu, ale naštěstí obec zajistila stálou vodu v rybníčku a také víc prší, takže počty stoupají,“ říká Vrána.

Obojživelníci na cestách.
FOTO: Stovky žab umírají na silnicích. Kde jsou na Svitavsku kritická místa?

Lidé si ještě pamatují silnici v Hradci nad Svitavou plnou žab. „Bylo to hrozné, na silnici byly desítky žab, hodně zajetých. Smutný pohled. Nerad jsem tamtudy na jaře jezdil,“ vzpomíná Jiří Kovář.

Letos už ochránci přírody společně s dobrovolníky zachránili přes tisícovku čolků obecných, několik stovek ropuch, skokanů hnědých i štíhlých. V Hradci nad Svitavou se objevil i vzácný čolek velký. „Čekáme, kdy se objeví kuňka nebo skokan zelený. Nejvzácnější žába je blatnice skvrnitá, tady se objevuje jen hodně vzácně, jednou za pár let. Jinak jsme tu viděli kuňky obecné a skokana štíhlého, který se tu rozmnožuje,“ dodává Vrána.

Zdroj: Deník/ Iveta Nádvorníková

Noční směny

Kontroly kbelíků u zátarasy jsou jedna věc, ale dobrovolníky čekají i noční směny, kdy hlídají přechod žab ve vesnici mimo zátarasy. Zachytit musí také hlavní tah ropuch, který někdy trvá i čtyři dny. O tom, že se ropuchy vydaly na cestu k vodě, svědčí některé přejeté na silnici. V tu chvíli nastupují dobrovolníci.

„Ten hlavní tah trvá dva až čtyři dny. Když vidíme první přejeté, jezdíme sem v rozmezí od 21 do 23 hodin a chodíme k lesu. Je jich tu fakt hodně a ten čas rychle uteče. Druhá vlna pak přichází okolo čtvrté hodiny ráno, ale to se už těžko hlídá,“ popisuje biolog.

V březnu a dubnu probíhá nejintenzivnější tah obojživelníků ze zimovišť k vodě. Ilustrační foto.
Ochránci pomáhají žabám. Záchranný transfer probíhá i v Hradci nad Svitavou

Lokalita u Hradce nad Svitavou je pro obojživelníky ideální. Zimují v lese a odtamtud se na jaře vydávají k vodě. Zátarasy a kontroly dobrovolníků jsou účinné, přesto na silnici každý rok několik žab pod koly aut zahyne. „Skokani přejdou silnici za pár vteřin, u ropuch to může být i na minuty,“ podotýká Vrána.

Už příští rok ale v lokalitě přibydou dva nové podchody pro obojživelníky. Obec má připravený projekt přibližně za 1,8 milionu korun, na který žádá o dotaci z Evropské unie. „Jsme připraveni obci finančně pomoci, protože se jedná o významnou lokalitu nejen z hlediska výskytu žab a čolků,“ informuje hejtman Martin Netolický. Hradec nad Svitavou patří společně s Přívratem mezi nejvýznamnější lokality v Pardubickém kraji, kde každý rok migrují tisíce obojživelníků, hlavně žab a čolků.