„Stojí na kopcích, štíhlé a vznešené. A hledí dolů do kraje. Rozhledny…“ Těmito slovy začíná Luděk Munzar každý díl oblíbeného a několikrát již reprízovaného televizního seriálu „Rozhlédni se, člověče“. Jestli je naše malá země v něčem snad světovou velmocí, tak to jsou právě rozhledny. V jejich počtu nám může konkurovat jen Německo.

Ty klasické, kamenné, se stavěly především na přelomu 19. a 20. století. Většina z nich slouží do dneška. Po letech útlumu za minulého režimu (v období 1945–1989 byly postaveny jen čtyři!) nastala nová éra v posledním dvacetiletí. Každým rokem rokem probíhá nyní rekonstrukce a obnova těch poničených, nebo se stavějí nové.

Svitavsko zůstává v tomto ohledu bohužel v pozadí. V porovnání s ostatními bývalými okresy jsme na tom, co se rozhleden týče, dost špatně. Ty stávající, popřípadě nové v naší oblasti, si zde jistěže připomeneme. Občas si však „odskočíme“ v našem rozhlednovém království o kousek dál.
Na úvod se podíváme do Lužických hor, kde stojí rozhledna na Jedlové hoře u Rumburka. Dle mého soudu je tou nejkrásnější. Už proto, že před šestnácti lety povstala doslova v hodině dvanácté z popela. Otevřena byla 14. září 1891. Stojí na kopci v nadmořské výšce 774 metrů, vysoká je dvacet tři metrů a vede na ní sto dvacet pět schodů. Sloužila až do druhé světové války, pak nastal její postupný úpadek. V roce 1989 bylo z ní jen torzo a vypadalo to na její zbourání.

Rozhlednu zachránili v hodině dvanácté

Přišel však podnikatel Josef Krejčí z Prahy a se svojí rodinou se za vydatného přispění obecního úřadu v Jiřetíně pod Jedlovou pustil do její obnovy. Podařilo se zrenovovat i přilehlou restauraci, z níž se stal pěkný penzion.
Od roku 1993 slouží opět v plné kráse turistům z celé země, je otevřeno po celý rok a návštěvnost je vysoká.
Kruhový výhled z ochozu je úchvatný, dohlédneme v případě toho správného počasí až k Drážďanům, Sněžka, Luž, Trosky, Bezděz, Milešovka, Děčínský sněžník jsou jako na dlani.

Na svazích Jedlové si na své přijdou lyžaři, ke sjezdovce je vyvezou dva vleky. Od nás je Jedlová tak trochu z ruky. Ale není od věci se tam vypravit. V penzionu je pět pokojů s třiadvaceti lůžky. Autem lze vyjet po úzké asfaltce až nahoru, pěšky lze vystoupat s pořádným převýšením z nádraží Jedlová po zelené a červené značce, z Chřibské v opačném směru také po červené a z Jiřetína krásnou křížovou cestou po zelené značce.
Byli jsme tam s partou litomyšlských turistů pár dnů v minulém roce. Nedaleko se nachází hrad Tolštejn se svým panstvím, blízká německá Žitava, či další rozhledny – Vlčí Hora, Dymník, Tanečnice. Věřte, stojí to vše za to. ZDENĚK VANDAS, Litomyšl