Nebyla kupodivu původně stavěna jako rozhledna, ale zeměměřičská věž. Geodetická komise v roce 1862 požádala tehdejšího majitele panství hraběte Thuna, aby povolil na nejvyšším vrcholu oblasti postavit dřevěnnou měřičskou stavbu. Nebyl by to však sebevědomý pan hrabě, aby nepojal stavbu velkoryse. Drážďanský věhlasný architekt Hänel mu vypracoval projekt kamenné věže, bohatě zdobené římsami, cimbuřím a v roce 1864 byla věž otevřena.

Svůj původní zeměměřičský úkol zakrátko splnila a začala sloužit jako rozhledna. Po několika letech byla v sousedství postavena i restaurace a věž se těšila zájmu turistů nejen z Děčínska, ale i z daleka. Na konci 19. století se zde objevili i cyklisté, ne ovšem v dnešní podobě. Z dobových pohlednic jistě znáte prapůvodní velocipedy, na nichž dokonce dorazila skupina nadšenců až z Drážďan. Také korunované hlavy stanuly na této rozhledně. Mocnáři z královské rodiny ze Saska samozřejmě nepřijeli na velocipedech, ale v kočárech. V roce 1936 se zde podařilo zachytit i první televizní signál z Berlína, který pokusně umožňoval vysílání z letních olympijských her.

Zcela jistě na Děčínském Sněžníku delší dobu v roce 1955 pobývali Rudolf Hrušínský, Otto Lackovič, Josef Vinklář, Stella Zázvorková, Stanislav Fišer, Václav Voska, Jaroslav Mareš a další tehdejší přední herci. Natáčel se zde totiž úspěšný dobrodružný film Větrná hora. Jinak ovšem poválečná léta rozhledně (nejen této) nepřála. Zlikvidována byla restaurace a neudržované věži hrozilo, že bude pro veřejnost uzavřena. Až po roce 1989 došlo ke kýženému obratu. Rozhledna byla rekonstruována, znovu postavena byla v modernější podobě i chata s restaurací a Děčínský Sněžník je opět chloubou celého kraje.

Výhled je po zdolání 173 schodů z výšky třiatřiceti metrů naprosto dokonalý, kruhový. Je vidět daleko do Německa k Drážďanům, jako na dlani je zejména celá poněkud tajemná oblast Českosaského Švýcarska, přehlédnete i široké vnitrozemí. Nahoru se dá dojet i autem, nabídka turistických cest pro pěší je však daleko zajímavější. Devět kilometrů dlouhá je červeně značená cesta z Děčína. Vlakem se dá dojet tak zvanou kozí dráhou (léta však jsou sváděny boje o její likvidaci či zachování) do stanice Jílové u Děčína a odtud vede na Děčínský Sněžník sedm zeleně značných kilometrů. Konečně je možno oblast spojit s návštěvou blízkých, méně známých Tiských stěn. Jejich centrum, obec Tisá u Děčína, je rodištěm někdejšího barytonisty Národního divadla Václava Zítka, častého hosta Smetanovy Litomyšle.

Zdeněk Vandas

Příště: Mladějovské hradisko u Moravské Třebové.