Jedete-li po silnici z Hradce Králové směrem na Jičín, míjíte Hořice v Podkrkonoší po zdařile vyvedeném obchvatu (ne, jako jako je ten litomyšlský „průchvat“). Nad opačnou stranou města vás možná upoutá zajímavá stavba. Co to je? Vypadá to jako nějaká hvězdárna, řeknete si třeba. Věřte nebo ne, jedná se ale o rozhlednu.

Po první světové válce se v Hořicích rozhodli na počest vzniku samostatné republiky postavit mohutný památník, pojatý i jako rozhledna. Plány byly dalekosáhlé. Architekt a učitel místní kamenosochařské školy František Blažek vyprojektoval v přízemní části stavby památník československých legií a středem pak čtyřicet metrů vysokou rozhlednu. Ta měla sloužit i jako letecký maják. Základní kámen byl položen 11. července 1926 za účasti prezidenta T.G. Masaryka, po němž byla stavba potom nazvána. Tato Masarykova věž samostatnosti měla konkurovat známému Památníku osvobození na pražském Vítkově.

Záhy se však ukázalo, že projekt nebude možné dodržet v plném rozsahu, neboť náklady začaly přesahovat finanční možnosti. Věž byla dostavěna jen do výšky pětadvaceti metrů a zakončena hvězdářskou kopulí. Až v roce 1938 byl pro turisty otevřen vyhlídkový ochoz, který se nachází dvacet metrů nad terénem.

Věž byla za války částečně poničena německými vojsky a před rokem 1948 opravena. Legie se však, jak známo, za minulého režimu ocitly tak říkajíc na indexu. Věž samozřejmě pozbyla i Masarykovo jméno a celkově se na ni nenápadně zapomnělo. Až v roce 1993 bylo ke stávajícím reliéfům po obou stranách vstupu dostavěno samostatné sousoší a věž se stala pietním místem obou světových válek. V současné době je památník s rozhlednou otevřen od úterý do neděle v době od půl desáté až do sedmnácti hodin.

Dne 30. května 1999 byla kilometr a půl od této stavby otevřena nová, moderní kovová rozhledna. Ocelová konstrukce je vysoká čtyřicet dva metrů a je majetkem telekomunikační firmy. Ve výšce sedmadvaceti metrů nad zemí je vyhlídková plošina, kam je možný vstup o víkendech od května do konce září. Vyšlapat musíte sto čtyřicet dva schodů a uvidíte severně před sebou celé Krkonoše. Už tento báječný pohled na naše nejvyšší pohoří za to stojí, ale k vidění se toho nabízí více. Protože cesta mezi oběma rozhlednami vede takřka po rovině (kóty 408, resp. 406 metrů), je výhled z obou v podstatě totožný. Správný „rozhlednář“ však jistě navštíví obě věže. Kromě zmíněných Krkonoš lze spatřit východním směrem Orlické hory, na západ charakteristickou siluety hory Zvičina nad Dvorem Králové. Za zcela jasného počasí je údajně vidět také Žižkovská televizní věž.

Ze samotných Hořic můžete silnicí dojet autem až do prostoru mezi obě rozhledny. Turisté se však jistě rádi projdou po svých, stoupání po červené značce z náměstí tam jistě je, není to však zase nikterak drastickou záležitostí. Necelé dva kilometry a jste nahoře. Kdo do Hořic dorazí vláčkem po trati č. 041 z Hradce Králové do Turnova, musí si přidat ještě kilometr a půl z nádraží.

Zdeněk Vandas