„Začínali jsme na zelené louce a postupně přistavovali objekty, měnila se kapacita," popisoval vedoucí tábora Josef Coufal.

V prvních letech mohlo na tábor dvacet dětí v turnuse, dnes je to osmdesát. Organizátoři tábora pro ně připravují různé hry a soutěže.

V přírodě

„Každý rok vymyslíme jinou hru. Letos jsme se soustředili na přírodu. Učíme děti poznávat rostliny i živočichy, jak se v přírodě chovat a jak ji chránit," vysvětlil vedoucí tábora Coufal. Některé děti se do tohoto tábora vracejí každý rok. Mezi současnými vedoucími jsou i ti, kteří na něj chodili ještě jako školáci. „Moc se mi tady jako dítěti líbilo. Bylo to bez zodpovědnosti, teď se musím o malé táborníky starat, ale baví mě to," přiznal sedmadvacetiletý Jan Coufal.

Pravidelně jezdí na tábor i Roman Bednář z Litomyšle. „Jsem tady podeváté. Je to tady fajn. Mám tu spoustu kamarádů. Jsem v přírodě, je to paráda," tvrdil Roman. Děti se na táboře v Budislavi učí nejen o přírodě, ale i o životě. Při jedné z her táborníci zjišťovali, jak si musí vydělat peníze na jídlo nebo vzdělání, samozřejmě hravou formou. Za drobné úkony dostávali peníze a za ty si pak mohly koupit třeba hodiny ve škole. „Děti si tak uvědomují hodnotu peněz, že si třeba na jídlo musí vydělat, že nic není zadarmo," vysvětlila smysl hry její autorka Veronika Jílková. Malé táborníky hra evidentně bavila. „Já si vydělal zlatku za nasypání štěrku do kyblíku, ale ještě si půjdu vydělat za hrabání trávy," prozradil sedmiletý Dan Prokeš z Litomyšle.

Za zlatky vzdělání

Děti si zlatky vydělané prací šetřily, aby si za ně mohly „koupit" vzdělání. „Přesvědčil jsem se o tom, jak je těžké vydělávat peníze. Za každou splněnou práci dostanu korunu," svěřil se jedenáctiletý Tomáš Kotěra z Osíku. Lžičkou totiž přečerpával vodu z jednoho kbelíku do druhého, což bylo časově náročné. „Ale baví mě to. Ještě půjdu nabírat kamení," řekl Tomáš. Těšil se, až za vydělané peníze bude moci jít do táborové školy, aby získal vzdělání.

Kluci a holky se nebudou nudit, ani když nebude svítit sluníčko a bude třeba pršet. „Vybudovali jsme na táboře několik zastřešených zastavení, kde si mohou jednotlivé oddíly udělat svůj program," poznamenal vedoucí tábora Josef Coufal. Ujistil, že v případě deštivého počasí děti nesedí v jídelně a nehrají stolní hry. „Na to, že nebudeme mít po celou dobu jen sluníčko a hezké počasí pamatujeme už při sestavování programu a máme připravenou i takzvanou mokrou variantu," ujistil vedoucí tábora Josef Coufal. Za čtyřicet let práce s dětmi na letním táboře už ví, jak na to, aby se nenudily.

(ap, kk)