„Hodně rodičů prošlo oddíly a teď sem jezdí jejich děti. A jak rostou, zůstávají a některé postupně přechází mezi vedoucí. Mají svoji partu a to dělá hodně moc,“ podotýká Ondřej Komůrka, který je součástí zálesáckých táborů od sedmnácti let a roky tráví každé léto v táborové kuchyni.
Děti pobíhají mezi stany, některé si už čistí zuby u lavoru s vodou ze studánky a jiné uklízí ve stanu. Klasické ráno v zálesáckém táboře na Damašku u Pusté Rybné. Letos je tu okolo sedmdesáti dětí a více než dvě desítky dospělých, kteří se starají o chod tábora.
„Děláme tábory zaměřené na turistické dovednosti a vždy máme nějaké ústřední téma, na kterém je postavena celotáborová hra. Tentokrát jsou to Piráti z Karibiku. Děti hledají černou perlu, projíždějí mořem a navštěvují ostrovy zaměřené na nějaké téma. Byli jsme na ostrově přátelství nebo také hazardu,“ přibližuje program tábora hlavní vedoucí Pavel Dědič.
Během čtrnácti dní tak děti zažijí dobrodružství, ale také se naučí postarat samy o sebe. Služby v kuchyni jsou už minulostí, ale i tak mají několik povinností.
„Nezapojují se tolik jako dřív, kdy byl chod tábora zcela závislý na oddílu. Dříve jsme vyčlenili z chodu dne celý oddíl, který opravdu pomáhal od rána do včera. Dnes to řešíme tak, že služba dělá jen dílčí úkony, topí v brutaru, kde ohříváme vodu na mytí nádobí, seká dřevo na topení. Stará se o úklid v táboře, hlídá doplňování várnice s pitím nebo jestli je uklizeno ve sprchách. Také drží dobrovolné noční hlídky,“ vysvětluje Dědič.
V táborové kuchyni se chystá snídaně, dospěláci mažou chleby pomazánkou a obkládají je kolečky salámu, další připravují do várnice čaj. „Na snídani rozkrájíme tak pět nebo šest bochníků chleba,“ podotýká Komůrka. Venku už postávají děti s hrnečky a ešusy.
„Jsem tady podruhé a je to tu moc fajn, program super i vedoucí. Dny máme docela nabité a akční. Když mám službu pomáhám, ale že by se mi dobrovolně chtělo, to ne, ale když je potřeba, pomůžu,“ přiznává Viktorie. Stejně to vidí její kamarádka Vendy. I ona je na Damašku podruhé a je z tábora nadšená. „Vůbec se mi nestýská, těch čtrnáct dní je úplně v pohodě. Vaří tu dobře, jen špenát nevím, nevím, ale jinak sním skoro všechno,“ směje se Vendy.
Dospěláci v kuchyni mají od rána plné ruce práce. Jen co skončí s přípravou snídaně, chystají oběd a už plánují večeři.
„Děláme každého jídla sto porcí. Ráno se sejdeme a řekneme si, kdo co udělá, rozdělíme si práci,“ popisuje Komůrka. Kuchyně v táborové základně není velká, takže vše se musí dobře naplánovat. „Neděláme všechna jídla naráz, dodržujeme čistou a špinavou zónu, abychom splnili hygienické procesy,“ dodává David Šimek. Pro sto lidí musí k obědu oškrábat 25 kilo brambor, s tím kuchařům pomáhají nejstarší táborníci.
Facebookové stránky tábora najdete ZDE
V kuchyni zrovna plánují k večeři bavorské vdolky. „Zaděláváme z deseti kilo mouky, pak pěkně ručně děláme těsto ve velkých mísách. Počítáme, že budeme mít šest stovek vdolečků. Za ty roky tady v kuchyni už víme, že na sto lidí je potřeba šest kilo rýže nebo čtrnáct kilo špenátu. Normy, to jsou léta praxe,“ vysvětluje Komůrka, jehož maminka vařila na prvních zálesáckých táborech.
Na kopci u stanů se už scházejí děti na nástup a začíná další táborové dobrodružství. „Všechno je tady super. Bojovky jsou nejlepší. Vedoucí jsou v pohodě,“ říká dvanáctiletý Štěpán, který je na táboře už počtvrté. Zatímco mladší děti běhají u lesa, starší střílí z luku a ze vzduchovky. Nejstarší táborníci si vyzkoušeli už taky ferratu nebo dvoudenní puťák a spaní pod širákem.
Nejvíc se však těší na noční výsadek. „Vyvezeme je do lesa, dostanou fotku a musí si vzpomenout, kde je to místo. Když tam dojdou, najdou další fotku a takhle se musí do rána vrátit do tábora. Pro jistotu mají v obálce mobil, kdyby se něco stalo. Už se stalo, že jsme je hledali nebo přišli až v deset hodin dopoledne,“ popisuje netradiční táborovou aktivitu Dědič.
Stejně jako on i další dospělí jsou na táboře ve svém volném čase a bez odměny. „Letos je to pro mě skoro jako dovolená, máme dost personálu. Už si vychováváme novou generaci vedoucích. Jsem učitel a když mám volno, tak ho využiju smysluplně. Jsem na táboře celé dva týdny, kolegové si berou třeba dovolenou a zůstávají tu týden a pak je střídají další,“ doplňuje Dědič.
První tábory svitavští zálesáci dělali v Trpíku u skautů. Pak vyzkoušeli základny v Orlických horách, Vranicích a jinde ve východních Čechách. Na Damašku nakonec zůstali a nehodlají to už měnit.
„Vyhovuje nám to tady nejvíc. Nehrozí tu povodeň, v 90.letech se nám několikrát stalo, že základny byly na hezkých místech, ale vždy byl jejich součástí vodní tok a když přišla průtrž, tak nás to vyplavilo. Několikrát jsme zažili evakuaci, proto jsme zůstali na Damašku, kde jsme na kopci, voda odtud rychle odteče a během pár dní je sucho,“ uzavírá Dědič. K dispozici mají táborníci zděnou základnu, kam se všech sto lidí v případě deště schová a v suchu u kamen vymyslí i náhradní program pro sedm desítek dětí.
