A to je na začátek adventu.Přemýšlel jsem o tomto novodobém zvyku a než jsem došel domů, uzrál v mé mysli následující článek.

Plynutí času jsem si zvykl vnímat jako praktikující římskokatolický křesťan, tedy jako liturgii. Je to cizí slovo řeckého původu označující život podle církevního kalendáře, kterému dominují svátky jak Velikonoce, Vánoce, období jako půst nebo advent, či svatodušní novéna a svátky, jako např. Svatého Václava, poutě a posvícení. Všechna tato údobí nebo jednotlivé dny jsou připomínány ve vztahu k Bohu při slavení bohoslužeb. Mají svůj specifický ráz, charakter. Doprovázejí je různé symboly nebo tradice.

Není divu, když mi rozsvícení vánočního stromu či expozice Betléma na prahu vzdálené přípravy na Vánoce jde proti srsti. Společnost nezměním. Má své důvody, proč tak jedná, ale poukázat mohu a nabídnout alternativu také smím.

Symbolem adventu je adventní věnec. Není mým cílem rozebírat jeho původ, ale jde mi o podstatu. Je to symbol soudržnosti, přibývajícího světla a těšení se na Vánoce – slavnost světel. Proč nebudujeme na našich náměstích adventní věnce a vánoční stromky nenecháme na Vánoce, které mimochodem trvají až do 6. ledna, do slavnosti Tří králů?

Neochuzujeme se o slavení Vánoc a samozřejmě o slavení adventu? Domnívám se, že ano. Ale co s tím dělat? Nevím. Zatím mi postačí, abychom o tom přemýšleli.

Petr Šabaka, vojenský kaplan z Moravské Třebové