Přístup, který zvolil má svá úskalí i pozitiva. Původním záměrem, jehož vyústěním se stala úspěšná výstava ke stoletému jubileu československé státnosti, bylo připomenout významné osmičkové roky. „Jsou i události veledůležité, které se… proplétají i Svitavami jako červená nit. Myslím tím roky 1848, 1918, 1938, 1948 či 1968. To jsou vskutku osudové osmy národní, a vlastně i osmy, kvůli kterým vznikla i tato kniha,“ říká autor.

„Osmičková“ mřížka, kterou si Fikejz vědomě, i když ne zcela dobrovolně zvolil, může ve čtenářích vyvolat dojem, že měl při volbě událostí a témat ze svitavské historie svázané ruce.

Autor samozřejmě není tak zpozdilý, aby si omezení svého přístupu neuvědomoval. „Z každého pravidla existují výjimky. Výstava i kniha jsou poctou staleté republice. Už toto samotné zadání v sobě neslo úskalí. Spočívalo v důvodu vzniku výstavy, což byl právě rok 1918 a zánik Rakousko-uherské monarchie,“ vysvětluje Radoslav Fikejz.

S úskalími, která otevřeně přiznává, se autor Svitavských osem vyrovnal se ctí. Nevýhodu obrátil ve svůj prospěch. Zacílení na osmičková výročí pojal jako netradiční procházku dějinami města, do kterých nechává čtenáře nahlížet skrze objektivy někdejších fotografů. "Letopočet s magickou číslicí osm na svém konci můžeme chápat nejen jako osudové milníky dějin naší státnosti, ale i jako cosi intimního v malých dějinách města," tvrdí historik.

Z událostí, které historie donedávna německého města na českomoravském pomezí nabízí, si vybral ty, jež mají podle jeho mínění větší důležitost, než ostatní. „Rok 1538 proplul dějinami světa bez nějakých větších turbulencí. Ano, můžete namítnout, že si Španělsko podmanilo Bolívii, či se narodil Stanislaw Górka, poznaňský vojvoda, leč vše je buď daleko, nebo pro nás méně významné. Ale rok 1538 je pro Svitavy zcela zásadní. Měšťané si konečně našetřili na vlastní radnici,“ uvádí jako příklad.

Kniha Svitavské osmy je současně ukázkou narativního diskurzu, který nezastírá, že psaní dějin není odkrýváním minulosti, ale její sociální konstrukcí. „Přesto jsou data, jež z hranic knihy trochu vybočují. Třeba příběh kostela sv. Floriana, který v sobě na první pohled osmu nemá. První pohled může klamat. Požár, který kostel fatálně poničil, vypukl v roce 1818. A na místě kostela po jeho definitivním odstranění vznikla největší svitavská křižovatka. Kdy? Roku 1978,“ připomíná.

„Ona se totiž magická osma dala najít téměř na každém zákoutí města, v uličkách parcích, a po hříchu i v čase bourání celých ulic a městských částí,“ připouští Radoslav Fikejz.