Začněme tedy lednem. Rok 1989 začal ve městě celkem poklidně. Dne 8. ledna svitavské skupiny Povijan, Varianta a Točkolotoč vystoupily na koncertě Folk pro Arménii, jehož výtěžek byl věnován obětem zemětřesení v této zemi. V budově Lidového divadla bylo 27. ledna slavnostně otevřeno Divadlo v kavárně. Mělo se stát novým domovem svitavských loutkových souborů.

Zastavení v polích

Praha byla daleko a bližší informace o lednových demonstracích v rámci Palachova týdne do Svitav nepronikly. Snad jenom ti svitavští občané, kteří se vydali na cestu do Prahy v tento čas, zakusili částečně aktivitu bezpečnostních složek. Některé vlaky ve dnech, kdy se měly konat demonstrace, byly zastavované v polích před Prahou a uniformovaní i neuniformovaní příslušníci Veřejné bezpečnosti prováděli jakousi lustraci cestujících.

Ve středu 19. dubna se konalo zasedání OV KSČ ve Svitavách, které projednalo realizaci závěrů 3. zasedání ÚV KSČ v podmínkách okresní stranické organizace. Účastníci zasedání pozitivně hodnotili vývoj ve společnosti, plnění úkolů a plánů. „Zazněly i kritické hlasy volající o prohloubení ideové, organizační a akční jednoty strany – vůdčí myšlenkou musí být politika přestavby vytyčená na 7. a konkretizovaná na dalších zasedáních ÚV KSČ. Vedoucí tajemník OV KSČ s uspokojením konstatoval, že do stranickopolitické práce úspěšně pronikají závěry zasedání ústředního výboru, duch přestavby a kladem je, že se hovoří kriticky, otevřeně, že si nezastíráme problémy a nedostatky a snažíme se je kladně řešit," psalo Nové Svitavsko.

Premiér Ladislav Adamec naznal, že lidé si žijí nad poměry, životní úroveň neodpovídá výkonnosti ekonomiky a že se nedá vyhnout nepopulárním opatřením. Myslel tím období utahování opasků.

Idylická doba skončila 29. června 1989, kdy byl zveřejněn manifest Několik vět žádající svobodu, pluralitu a demokracii. Petici podepsaly v krátké době tisíce občanů. Reakce režimu na sebe nenechala dlouho čekat. Mnozí si vzpomenou na článek v Rudém právu „Kdo seje vítr". Redakce Nového Svitavska cítila potřebu se k této problematice také vyjádřit: „Ani další kontrarevoluční pamflet Charty 77, tentokrát nazvaný Několik vět, se mezi občany v našem okrese nesetkal s pochopením. Členové předsednictva a pracovníci Okresní odborové rady kategoricky odmítli snahy jedinců, kteří nikoho nezastupují, natož dělnickou třídu, o rozvrat. Jejich cílem je narušovat vztahy mezi stranickými, státními a odborovými orgány, rozbíjet jednotu odborů a odpoutávat pozornost od pracovní iniciativy v období přestavby a demokratizace společnosti. …nelze nátlaku nelegálních struktur ustupovat…"

Slibované zdražování zboží přišlo 31. července zvýšením cen některých výrobků, cigaret, hnojiv, dřeva, čerpadel. Ale současně došlo ke snížení cen vybraných textilií, stříbrných a zlacených výrobků a dovozových cel osobních automobilů.

Noviny komunistů

Nové Svitavsko, s několikatýdenním zpožděním, psalo, že signatáři nikoho nezastupují, natož dělnickou třídu. Ale tisíce podpisů, shromážděných během několika prvních týdnů, usvědčovaly okresní komunistické noviny ze lži. Veřejné mínění se začalo radikalizovat, a proto vedení KSČ ve Svitavách urychleně reagovalo. Pětačtyřicet komunistických funkcionářů uličních organizací KSČ ve Svitavách podepsalo rezoluci proti zvýšené aktivitě nelegálních struktur: „Jakým právem se autoři Několika vět nazývají svědomím národa? Čím sami přispěli k rozkvětu a výstavbě socialismu?" Situace se však postupně komunistům vymkla z rukou.

Protestní srpnová demonstrace v Praze byla rozehnaná. Od konce září začaly na velvyslanectví Německé spolkové republiky (NSR, dnes SRN) v Praze přicházet tisíce východoněmeckých občanů, kteří se chtěli dostat do spolkové republiky. Československé úřady jim pomocí zvláštních vlaků a autobusů dovolily odcestovat do Bavorska. Tato skutečnost znásobila společenský neklid. V říjnu se členové České filharmonie rozhodli bojkotovat Československou televizi a rozhlas na protest proti perzekucím signatářů Několika vět. Dne 28. října byla potlačená mohutná demonstrace na Václavském náměstí.

Dne 15. listopadu byla zahájena diskuze k novým stanovám KSČ. V denním tisku mohli lidé číst: „Strana musí změnit styl, metody práce i metody strany samotné. Východiskem je neměnná platnost leninských myšlenek. To je důležité zvláště v období společenského kvasu, kde opoziční struktury žádají vyloučení komunistické strany z rozhodování o osudu národa. Strana nemůže ustoupit ze svého vědeckého učení!"

Před tím ale přišla rána z čistého nebe. Totiž 12. listopadu se na deset tisíc poutníků z Československa zúčastnilo svatořečení Anežky České ve Vatikánu, což mezi představiteli KSČ způsobilo značné pozdvižení. I když sdělovací prostředky většinu zpráv o vatikánských událostech bojkotovalo, duchovní hrdost národa se mohla opřít o další pevný pilíř historických tradic. A historické vědomí se ozvalo mnohem silněji, než kdokoliv očekával.

Manifestace či řež?

V Praze na Albertově začala 17. listopadu v 16 hodin řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky studenta Jana Opletala, oběti nacistické intolerance a zvůle, za účasti asi 15 tisíc vysokoškoláků. Příslušníci VB a pohotovostního pluku SNB brutálně proti pokojné demonstraci studentů na Národní třídě zasáhli. Na protest proti tomuto zásahu bezpečnostních složek vstoupili druhý den do stávky pražští a později i mimopražští divadelníci. Začaly se odvíjet události tzv. sametové revoluce .
Zatímco v Praze se odehrávaly dramatické změny, na Svitavsko pronikaly jen kusé zprávy a to s několikadenním zpožděním. Kdo je přinesl, se dočtete příště.

(raf)