Osobnost geniálního Járy Cimrmana  provází mnoho historek. Lidé dodnes přinášejí stopy jeho působení z různých koutů republiky. Tu poslední objevili v Jevíčku a váže se k roku 1907, kdy do města na Malé Hané přijel Cimrman opravit hodiny na městské věži.  Právě tuto událost od včerejšího dne připomíná nová  pamětní tabulka na městské věži. V pravé poledne ji tady odhalil herec Zdeněk Svěrák.

Evička z Jevíčka

Cimrmani mají k Jevíčku přátelský vztah. Roky sem jezdí a je to také jediné město v Evropě, kde  mohou jít  v papučích z pokoje rovnou na představení. Druhým takovým místem je Brusel. „Divadlo Járy Cimrmana u nás hostuje již od roku 2004. Speciálním „svatebním obřadem“  jsme dokonce uzavřeli s divadlem svazek přátelský. Společně jsme si slíbili věrnost a také to, že si každý ponechá svoje příjmení,“ přibližuje vztah s herci jevíčský starosta Roman Müller. Zdeněk Svěrák navíc složil o městě písničku Evička z Jevíčka, která v kraji zlidověla. V divadelní úpravě se dokonce objevila v loňském roce na přehlídce sborového zpěvu.  „V minulém roce bylo Jevíčko jediným městem v republice, kde divadlo hrálo dvakrát. Nepočítáme samozřejmě scénu Divadla Bolka Polívky, kde hrají několikrát do roka,“ dodává Roman Müller.   

Lidé se s herci potkali včera v poledne u věže, a to u příležitosti malé slavnosti.  Zdeněk Svěrák odhalil na věži tabulku, která připomíná působení Járy Cimrmana v Jevíčku. „Ta krásná věta, která je na tabulce, vynikne, když ji porovnáme s tím, co řekl Cimrman na Eiffelově věži v Paříži. Je známo, že se kamarádil s konstruktérem Eiffelem a díky Cimrmanovi ještě věž v Paříži stojí. V dopise Eiffelovi totiž poradil jednu důležitou věc. Když viděl nákres opěrné nohy kolmo k zemi, tak Eiffelovi napsal: Na tvém místě bych jí roztáhl nohy. A Eiffel tak učinil. A když Jára Cimrman v Paříži kolaudoval, tak řekl jediné slovo, sice třikrát, ale jediné. Střechy, střechy, střechy. Porovnejte to s tím, co je napsáno tady na tabulce v Jevíčku,“  připomíná   souvislosti Zdeněk Svěrák.  Podle jeho slov se Cimrman ocitl v Jevíčku v roce 1907 jako odborník na hodinové stroje a pohled z městské věže mu tak učaroval, že se do Jevíčka ještě několikrát vrátil. „Nevíme ale přesně kolikrát. O to  se vedou spory,“ dodává Zdeněk Svěrák.  

Květen 1907: Jaryn je machr. Bodo mo psat

Proč vlastně mají Cimrmani k Jevíčku tak blízko? Je to téměř neuvěřitelné, ale i ve městě zanechal český velikán Jára Cimrman svoji stopu.

Začátkem roku 1907 se město rozhodlo odstranit poslední kamennou bránu stojící u věže. Zpočátku se tyto demoliční práce jevily jako bezproblémové. Ovšem po určité době nastaly určité komplikace. Odstraněním brány došlo k narušení statiky věže a tím i k negativnímu dopadu na hodinový stroj. Hodiny se začaly jak zpožďovat, tak i přispišovat. Tato anomálie působila problémy zejména majitelům akciového pivovaru, kde se docházka do zaměstnání stala zcela nahodilou. A tak již v květnu onoho roku zasílají urgentní dopis radě města o sjednání nápravy.  Přímo na jednání rady je přizván místní hodinářský mistr pan Kotvald. Přiznává, že problematika věžních hodin je natolik složitá, že je potřeba pozvat toho největšího odborníka, kterým byl právě Jára Cimrman. Mistr přijíždí do Jevíčka začátkem června a ubytovává se na náměstí v Hotelu Záložna, dnes Hotel Morava. Podle historických pramenů působil velice skromně a rád rozdával dětem svoje cuci . Byly to takové malé patáčky na osvěžení. Říkal jim BIM BAM.  A právě jeho receptura posloužila ke vzniku oblíbených aromatických TIK TAK.  Již druhý den se pouští do práce. Před zraky městské rady  seřizuje speciálními přístroji hodiny tak, že již odpolední směna  pivovaru nastupuje do sladovny včas. Při západu slunce vychází na ochoz, aby se rozhlédl do krajiny a pronáší tu památnou větu  „Z této věže se svět jeví krásným“, kterou ihned zaznamenává malohanácká hospodyně pana stavitele Mackerleho do svého notesu, který byl plný kuchařských receptů.

A tak na druhé straně vloženého lístku s receptem na perník dobrý čteme: Květen 1907 – Konečně te hodine dó klódně. Ten Jaryn je machr. Jak řekl, že s té naši věže se ten svět jevi krásné, to belo pěkny.  Bodo mo psat.   

Roman  Müller