První vydání učebnice esperanta v českých zemích, publikace s věnováním významných osobností nebo časopis japonských esperantistů starý devadesát let. To je jen zlomek dokumentů, které přiblíží stoletou historii esperantského hnutí. Rozsáhlá knihovna doplní expozici.
Myšlenka, že ve Svitavách Český esperantský svaz otevře muzeum, vznikla před třemi lety. Tehdy se schvaloval projekt přestavby textilní fabriky na multifunkční centrum. Svitavskou esperantistku Libuši Dvořákovou napadlo, že se uvolní místo v muzeu. A v té době esperantský svaz zrovna sháněl prostory, kde by zřídil muzeum. „Do poslední chvíle jsme nevěděli, kam exponáty umístíme,“ připomíná ředitelka Městského muzea a galerie ve Svitavách Blanka Čuhelová. Několik variant zavrhli. Nevyhovovaly záměru, neboť nesplňovaly podmínky pro uložení bohatého knižního fondu. Nakonec zvítězil nápad, že expozici umístí do Ottendorferova domu, odkud se odstěhovalo středisko kulturních služeb. Místnosti odpovídaly představě o muzeu i bibliotéce. Původně zde velká cizojazyčná knihovna existovala. Ředitelka Čuhelová považovala ze symbolické, že využijí bývalou veřejnou knihovnu podobně. Pro vzácné svazky knih vydávaných v esperantu našli důstojné umístění.
Esperanto, kterým se domluví lidé na celém světě, mělo být úředním jazykem v bývalém Sovětském svazu. „Lenin byl přítelem esperanta. Považoval ho za dobré řešení mnohojazyčnosti, na což reagoval Stalin tím, že začal esperantisty pronásledovat,“ přiblížil útrapy kolegů na východě Petr Chrdle z Českého esperantského svazu. Místopředseda celostátního svazu společně s kolegou Jiřím Tomečkem se o víkendu podíleli na přípravách expozice. Město Svitavy nevybrali náhodou. Přihlédli k výhodné geografické poloze i k silnému esperantskému zázemí v regionu.
Otevření muzea za týden v sobotu spojili pořadatelé s oslavami založení svitavského klubu.
