Armáda povolává do zbraně i Adolfa Kleina, devatenáctiletého kluka z Poličky. Jenže nedopatření na příjmu pro něj může mít tragické následky. „Byl totiž pokřtěný až rok po porodu. V rodině se uváděl spíš rok jeho křtu než narození a když na něj padala branná povinnost, nepřihlásil se. Tak si pro něj vojenské složky přišly jako pro dezertéra," vypráví dnes o útrapách mladého vojáka jeho syn Adolf Klein.

Nedopatření se nakonec vysvětlí i díky rozmluvě jeho otce s důstojníky. Mladý Adolf je odvedený stejně jako někteří jeho kamarádi z města k osmadevadesátému pěšímu pluku ve Vysokém Mýtě. Setká se v něm i se svým starším bratrem Rudolfem.

Házeli si brambory

Odtud už co nevidět oba vyrazí nasávat střelný prach, pach krve a strach o své spolubojovníky na italskou frontu. „Přesunovali se po svých do alpských kopců ledem i sněhem. Tenkrát vyfasovali plechové brýle jen s malým průzorem, aby neoslepli ze silných paprsků odrážejících se od sněhu," líčí historii Adolf Klein.

Vyfasovali nejnutnější výzbroj, na zadní stranu čapek si šijí bílé látkové čtverce. To aby byli kvůli podobným uniformám v boji k rozeznání od nepřítele a dělostřelectvo nepálilo do vlastních řad. Bok po boku se zúčastní i bitev na Marmoladě.

„Kromě toho od sebe pešunky obou znepřátelených stran byly tak blízko, že si mezi sebou přehazovaly opékané brambory," pokračuje Klein.
Příchodem na vartu se ocitá i v historické fázi války. Když se sem dostanou, zpod půdy je slyšet hlasité dunění. Nejsou to však ozvěny v dáli vybuchujících granátů. „Přišli na to, že se Italové snažili vybudovat podzemní tunel, aby se mohli dostat poddolováním do rakouských pozic," přidává Adolf Klein.

Jeho tatínek za zmaření italské strategie dostane společně s ostatními vyznamenání. Později dostane ještě další, k němuž se váže i renta. „Tu věnoval ve prospěch státu, když se konala sbírka na poklad republiky," upřesňuje Adolf Klein mladší.

Ne všechno je během války tak světlé, jak už to během ozbrojených konfliktů bývá. Jeden večer u ohně posedává s ostatními vojáky, klábosí o svých rodinách, o životě. Načež pobídne brance vedle sebe, aby se přidal do debaty. Kamarád už mu neodpoví. „Zasáhla ho prý zbloudilá kulka," dodává.
Zranění se nevyhne ani jemu. Při boji mu nepřítel sice ublíží, ale rány nejsou vážné. „Dostal se do lazaretu v maďarském Kaposváru. Bylo to trochu nelogické, že tak daleko. Avšak vojáky záměrně rozdělovali, aby se ve vojenských nemocnicích nepotkávali s těmi, s nimiž se znali. S Maďary se tam i rvali," vysvětluje Adolf Klein.

„O podrobnostech z války příliš nevyprávěl. Nechtěl mluvit o tom, jak tam ztratil spoustu známých," dodává.

Z první světové války vyvázne živý a zdravý, vrátí se domů a potká svou životní lásku. Mírumilovný zůstane i poličský region „jen" na dvacet let, než se o poněmčení a uzmutí Evropy pokusí Hitler a nacistické Německo.