Marie Talandová oslavila ve středu 2. července 99. narozeniny. Poblahopřát jí přijely všechny čtyři děti, které jsou dnes již v důchodovém věku. V předvečer se rodina sešla k posezení na zahrádce dlouho do noci, v den výročí čekaly na milou dámu oficiální povinnosti. Její kroky mířily na radnici, kde jí oficiálně poblahopřál starosta Jaroslav Martinů.

Marie Talandová přišla do Poličky se svým manželem ve třicátých letech. Vincenc Talanda vyučoval na gymnáziu přírodovědy. Jeho manželka se loučila na koci školního roku se svými žáčky jako učitelka dvacet sedmkrát.

Paní učitelka pochází ze zemědělské rodiny. Jako dítě dojížděla vlakem do školy do Hranic na Moravě. Musela denně ujít osm kilometrů. Dnes s úsměvem vzpomíná, jak jí rodiče nechali ušít kabát : „Krejčí jej však vyrobil jako pro jednoho z bratrů. Dívali se na mě a nevěděli, zda-li jsem dívka nebo chlapec.“ Současná děvčata by si asi nedovedla ani představit, že by musela čekat celý dlouhý rok na nový svrchník a snášet pátravé pohledy vrstevníků.

Marii Talandovou si rozhodně nelze představit jako stařenku ve staré zástěře a šátku. Miluje léto, kdy si může na procházku obléct pěkné šaty. „Nejraději mám látky s bílým podkladem, na němž jsou barevné květy. Působí vesele,“ říká praprababička.

Za války však nebylo ani pomyšlení na módu. Se čtyřmi dětmi a jedním učitelským platem nebylo peněz nazbyt. „Strašně jsem se styděla, když mě maminka poslala koupit jedno vajíčko,“ vzpomíná dcera Marie a dodává :„Až později jsem pochopila, že na víc zrovna nebylo.“

Mezi šťastné okamžiky řadí oslavenkyně chvíle, kdy se sejde celá rodina. „Mám hodné děti, nikdy mě netrápily, proto žiji tak dlouho,“ říká devětadevadesátiletá Marie. Přestože žije sama, pravidelně za ní přijíždí z Prahy a Brna, kde úspěšně zakotvily.