Na místě, kde existoval dětřichovský tábor, můžeme i dnes najít hmatatelné pozůstatky původních válečných staveb.

Dochoval se tu podzemní rezervoár na vodu se vstupní šachtou. Cihlová šachta se nachází 60 metrů směrem na jih od pomníku a přibližně 140 metrů východně od pohřebiště s pietním místem. Má rozměry přibližně 90 x 80 cm se stupačkami vevnitř a je překrytá betonovou deskou tlustou 11 cm. Otvor vede do podzemní cisterny na vodu, kde je vidět kus trčící trubky. Odtud se rozváděla voda po táboře, bohužel nejsou žádné plány, které by umožnily rozvod vody po jednotlivých táborových objektech popsat přesněji. A tak můžeme usuzovat jen podle nálezů reliktů vodohospodářských (i jiných) staveb na místech ostatních táborů.
Také v lesíku pod silnicí objevujeme nemnoho zbytků zdiva a pár betonových stupňů, které nejspíše sloužily jako schodky k táborovým objektům.

Chtěli drůbežárnu

I po válce se uvažovalo o dalším využití tábora. V okresním archívu Svitavy sídlícím v Litomyšli můžeme najít zprávu místního velitelství SNB z roku 1946 o využití tábora, která uvádí „ …budovy dřevěné, bývalého tábora, který měl sloužiti pro ubytování dělníků pro stavbu dálnice.

Později, asi v roce 1940, byla z tohoto tábora zřízena porodnice pro otěhotnělé polské a ukrajinské příslušnice, které byly tehdy u okolních německých zemědělců přiděleny na práci". O areál se rovněž ucházel místní národní výbor v Dětřichově, který zde chtěl zřídit rekreační středisko a koupaliště. Pro úplnost je nutno ještě dodat, že se uvažovalo také o zřízení drůbežárny, což mohlo být považováno za neúctu k válečným pohřebištím. Naštěstí se tak nestalo a vyvstalo zde pietní místo obětí nacistických nucených prací.

Z tohoto tábora nikdy nechodili dělníci na stavbu dálnice. Poznali jsme, že mu byl vyměřen jiný osud. V roce 1941 zde byla zřízena porodnice pro východní dělnice – Entbindungslager – která byla určena ženám a dětem ze Sovětského svazu a Polska.

Rychnovský tábor

Nedaleko Třebařova v katastru obce Rychnov stával také dělnický ubytovací tábor. Na jaře 1940 byl v provozu, ale další poznatky o něm nejsou známy. Německy byl nazván Kriegsgefangenenlager Triebenhof – tj. tábor pro válečné zajatce Třebařov. Jeho existenci potvrzují hlášení o stavu prací na dálnici a někteří pamětníci.
Ve fondech Archivu bezpečnostních složek je zaznamenáno: „… v roce 1941 nebo 1942 byli v táboře umístěni francouzští váleční zajatci a totálně nasazení civilní francouzští občané v počtu asi 180 – 200 osob. V revolučních dnech května 1945 jeden z Francouzů zemřel na otravu alkoholem. Celkem prošlo táborem na 250 francouzských vězňů. Po ústupu německého vojska 5. května 1945 se zajatci rozutekli do své vlasti. V roce 1946 byl v jednom baráku ubytován oddíl Junáků." Další informace o třebařovském táboře jsou zahaleny mlhou nepoznání.

Třebařovské mosty

Dálnice měla pokračovat sníženinou východně Rychnovského vrchu kolem Velkého třebařovského rybníka. A následně měla překročit řeku Moravská Sázava a železniční trať Česká Třebová – Zábřeh – Olomouc u Krasíkova v km 432. Mezi lesem a rybníkem měly za sebou stát dva mosty na pilířích, po nichž by autostráda pokračovala na Lanškrounsko.

JIŘÍ VYMĚTALÍK