Kromě ubytovny pro zaměstnance stavebního dozoru stával v Moravské Třebové také tábor pro dělníky. Dělnický ubytovací tábor stával pod Křížovým vrchem v prostoru dnešní ulice Nerudova.

Zde byli ubytováni dělníci a zaměstnanci stavebního dozoru. Po roce 1942 tady byli umístěni západní zajatci nuceně nasazení ve zbrojní výrobě ve zdejších továrnách. Po válce byl tábor zrušen. Tento ubytovací tábor pro dělníky říšských dálnic není totožný s poválečným internačním střediskem pro Němce v Moravské Třebové.

Dělníci 
nedorazili

Asi pět kilometrů odtud stával další tábor, který se velmi neblaze zapsal do historie dělnických pracovních lágrů při stavbě dálnice. Jako tlustý černý vykřičník trčí toto místo s prostým památníkem varujíce před rasovým a militantním běsněním. Čtenáři slabších povah by si měli rozmyslet, zda budou číst dále, protože se zde odehrávala nejodpornější nacistická zvěrstva. Jenže osudy tohoto areálu nemůžeme vynechat.

Dětřichov u Moravské Třebové byl sídlem nechvalně známého tábora. Byl postaven v druhé polovině roku 1939 na kraji lesíku nedaleko silnice na Borušov. Byl sestaven ze čtyř ubytovacích baráků, kuchyně, jídelny a sociálního zařízení. Z jara 1940 měl přijmout dálniční stavební dělníky pracující na stavebním úseku Bílá Studně – Městečko Trnávka. Stavba tohoto dílu nebyla zahájena a tábor byl roku 1941 určen jako porodnice pro východní dělnice (Entbindungslager). Lágr až do konce války soustřeďoval těhotné ženy a mladé matky ruské, běloruské, ukrajinské, polské a dalších národností, které byly zaměstnány ponejvíce u německých zemědělců v okolí, případně podnicích jiného druhu.

Historička Jitka Gruntová věnuje na svých internetových stránkách Dětřichovskému táboru velký prostor. Píše: Marie Chomisczáková, bývalá vězeňkyně tábora, vzpomíná: „(Ženy) Rodily v nesmírně těžkých podmínkách, musely pomáhat jedna druhé a po porodu hned musely konat různé práce. … Většina žen umírala a vzpomínám si, že za mého pobytu od prosince 1943 do února 1944 umíralo denně šest až osm dětí a žen, mnohdy i muži, byli to váleční zajatci i civilisté. Oběti byly pohřbívány v blízkém lesíku. Často jsme vídali, jak potulující se psi v okolí lágru vyhrabávali ze sněhu, z mělkých hrobů tělíčka nemluvňátek a rvali se o ně."
Hrobečky nemluvňátek

Velitelem tábora (Lagerführer) byl necitelný Franz Steiner, který dříve řídil dělnický a židovský tábor v nedalekém Rozstání. Po jeho odvolání spravoval dětřichovský tábor humánnější Oskar Frenzel. Vězněn zde byl i ruský lékař Alexandr Nikitič Brijancev, který tady dělal porodníka. Lékaři dělala asistentku mladá Ukrajinka Naděžda Michajlovna Trofimenková. Ošetřovatelské práce povětšinou vykonávaly pacientky samy. Značný podíl na likvidaci novorozenců měl šéflékař litevský Němec doktor Wilhelm Schmidt. Zde koncentrované ženy byly nacistickými pochopy brutálně týrány, čehož následkem byla vysoká úmrtnost novorozeňat. Průměrně zde pobývalo až 250 těhotných žen ve stáří osmnáct až čtyřicet let a asi 230 dětí. Dohromady táborem prošlo asi 1250 osob. Z celkového počtu 636 novorozenců zde důsledku těžkých útrap našlo smrt 206 dětí.

JIŘÍ VYMĚTALÍK