Svitavy –  Zajatecký tábor Víska u Jevíčka dostal označení Stalag VIII 318 F . Pobývalo zde mnoho sovětských zajatců. Označení jednotky východních zajatců bylo pravděpodobně R 318. Číslo se nepodařilo ověřit, avšak na bezejmenných náhrobních deskách zemřelých zajatců se uvádí číslo tábora 318.

Stovky zajatých

Táborem ve Vísce (Derflíku) za dobu jeho existence – od dubna 1939 do září 1942 – celkem prošlo asi 1800 osob. Z toho 25 procent Němců, 20 procent Židů a 55 procent zajatých ruských vojínů. Průměrná kapacita byla asi 450 osob. Smrt zde našlo 143 ruských zajatců (uvádí se v důsledku nákazy skvrnitým tyfem) ale ve skutečnosti zde umírali následkem špatného stravování, nedostatečného ubytování (přeplnění v barácích), těžké práce a nelidského týrání nacistickými pochopy. Dále zemřel jeden židovský příslušník zastřelený německou vojenskou stráží.
Likvidace
Obytné zařízení, tábor, byl i s příslušenstvím v září roku 1942 rozebrán a odvezen. Dřevěné baráky byly rozdělány a z rozkazu velení německého tábora odvezeny německými rolníky z obce Derflíka na nádraží do Chornic, naloženy do železničních vagónů a odvezeny do Polska. Sláma, na níž zajatci spali, slamníky, dřevo a jiné kontaminované předměty, byly následkem vyskytnuvší se nákazy za táborem spáleny. Pole zatravněno anebo zoráno. Zbylé budovy byly zlikvidovány do konce čtyřicátých let. Roku 1951 na místě společného hrobu postaven památník padlým.

Žádná rakev

Hroby zajatých rudoarmějců zde zemřelých jsou bezejmenné, byly pouze opatřeny číslem. Pochováváni byli bez rakve do jam v řadách blízko dnešního pomníku. K tomu sloužila rakev s odklápěcím dnem. Zavřenou truhlu donesli nad vykopané hrobové místo a zatáhli za drát. Dno na pantech se otevřelo a mrtvý spadl do díry. Každé hrobové místo bylo opatřeno dřevěnou náhrobní deskou. Ta byla vyrobena z pěti centimetrů silné stavební fošny s pětiřádkovým nápisem z čísel a písmen vypálených rozžhaveným železem. V prvním řádku bylo pořadové číslo mrtvého, v druhém osobní číslo zajatce, v třetím byl vypálený křížek, ve čtvrtém datum úmrtí a v posledním pátém řádku číslo (označení) tábora.

Máme kopii

Nechme opět zavzpomínat pana Františka Plecha: „Desky do roku 1949 pohnily a hřbitůvek měl být upraven. První pomník, který věnoval kameník Havlíček, měl být nahrazen novým současným podle návrhu architekta Jaroslava Mackerleho z Jevíčka. Dosud neoplocený hřbitůvek byl oplocen zídkou. S myšlenkou přišel a většinu finančně hradil František Beran majitel palírny, obchodu s vínem a sodovkárny v Jevíčku.

Jako student gymnázia jsem tam byl na přípravách úpravy hřbitůvku brigádnickou prací účasten. Dvě nejzachovalejší desky jsem dal do muzea v Jevíčku. Tu lepší jsem na balicí papír okopíroval jako minci mastnou křídou. Při rušení muzea roku 1982 se desky ztratily, štěstí, že jsem měl kopii."
Na místě bezejmenných hrobů se dnes nachází pietní místo tvaru čtverce o stranách třicet krát třicet centimetrů ohraničené kamennou zídkou. V čele hlavní zdi se tyčí sedm metrů vysoký kamenný pylon se sovětskou hvězdou na vrcholu. Do pomníku je vsazena deska s pěticípou hvězdou s kladivem a srpem a vybroušeným čtyřřádkovým nápisem: „PAMÁTCE 143 NEZNÁMÝCH RUDOARMĚJCŮ Z LET 1941 – 1942."

JIŘÍ VYMĚTALÍK